Optimista je pitomec
Opravdu jsem se včera donutil k optimisticky naladěnému úvodníku. Dohoda rozhodujících politických sil, s kudlou komunistů v zády, to asi je něco, co by země uprostřed hospodářských propadů potřebovala. Realista ve mě nabádal: buď skeptičtější!

Měl pravdu, ten realista. Jiří Paroubek rozpoutal propagandistický bengál, s bezvýznamným ekonomickým dopadem, který měl upozornit na to, že sociální demokraté jsou opravdu ti praví, kteří budou z veřejných peněz bez ohledu na zdroje rozdávat a rozdávat a rozdávat, i kdyby blesky s hákem na konci bily. Upachtění lidovci vyděšení posledními výsledky preferencí se k nim přidali. Roztomilá je jejich teze "nepřimkli jsme se k levici, jdeme vstříc voličům". Bože můj, koho to máš pod patronátem? Kéž nás těchto trapných zmetků prostřednictvím voličů zbavíš.

Nic nelze Paroubkovi zazlívat. Ví dobře, kdo je jeho volič: nezáleží mu na ničem, na postavení státu ve světě, v Evropě, v Uniii, na budoucnosti, na ekonomických výsledcích. Záleží mu jen na okamžitém osobním prospěchu. Jistě je mnoho jiných voličů sociální demokracie a jim jde o jiné hodnoty. Ovšem Jiří Paroubek svými činy vykresluje jiný obraz.

Ta komedie patrně skončí v hodině H minutě M podle tradic akčního filmu. A všichni budou povykovat, že to byli oni, kdo přeštípli modrý drát od miny hrozící výbuchem.

Je to ale opravdu zahrávání s minou a niokde není jisté, že se drát podaří přeštípnout. Je to zahrávání s bankrotem. Dal bych dnes už padesát na padesát, že přijde. A víte, co je nejhorší? Dnes mi přijde naprosto zřejmé, že lví podíl na něm bude mít Paroubek a jeho servilní strana, která si nechá všechno líbit, nejdřív ožralého Zemana, pak šíbra Grosse a dnes magora Paroubka. Až ale přijde, jako že 50 / 50 přijde, najde se mnoho lidí ochotných tvrdit, že právě Paroubek se mu snažil zabránit.

Co řekl Klaus
Dodejme k úvodníku o Klausově interview. Zvídavý čtenář ho má zde. Ve Washington Post píší, že "Mr. Klaus also said that, 20 years after the fall of communism in Eastern Europe, his country has less to fear from Russia than from an overregulated European Union."

Překlad: Pan Klaus také řekl, že se dvacet let po pádu komunismu ve východní Evropě má jeho země méně obávat Ruska než přeregulované Evropy."

Dále se tam píše:
"Whether we will be able to keep our identity as a state is for me an issue," he said.
Česky: "Pokládám za problém, zdali se nám podaří udržet státní identitu.

Pan Klaus vnutil Washington Post vložit do článku odstavec:

(Corrected paragraph:) A fierce opponent of communism during the Cold War era and a free-market enthusiast, Mr. Klaus voiced concern about the impact of growing government intervention in EU economies since the global recession struck last year.

Překlad: (Opravený odstavec) Coby nesmlouvavý protivník komunismu v době studené války a nadšenec svobodného trhu pan Klaus vyjádřil starosti stran rostoucích vládních intervencí v ekonomikách EU od loňského nástupu světové ekonomické recese."

List ale nestáhl původní verzi. Jen ji doplnil o Klausovu "korekci".

Trvám na tom, že nevidím nejmenší důvod k domněnce, že Klaus neřekl že se máme "méně obávat Ruska než přeregulované Evropy. To by byl donutil WP větu stáhnout. On ji jen "zmírnil" blábolem o tom, že vysoký úředník komunistické banky byl "nesmlouvavý protivník komunismu". A jeho teze "pokládám za problém, zdali se nám podaří udržet státní identitu" je od hlavy státu nehoráznost. Pokud to "pokládá za problém", jeho povinností je okamžitá abdikace.
Kéž by se to stalo!
Poslední věta je míněna samozřejmě jako žert.

JAK ŽIVOT JDE: Řemeslo je, inu, řemeslo
Onehdy jsem za domem vydláždil cestičku. Měl jsem k tomu vše potřebné: kamenné kostky, písek jako poklad, kladívko a taky dojem, že jsem odpozoroval technologii pokládání. Za mého dětství jsem často vídal dlaždiče chodníků. Pod kolenem měli kus pneumatiky a dláždili. Už tehdy jsem nechápal rčení, že je někdo sprostý jako dlaždič. Dodnes si myslím, že dlaždičský slovník se moc neliší od slovníků jiných profesí tohoto typu.

Takže zpět do přítomnosti, chodníček jsem vydláždil, ale z nějakého důvodu občas nějaká ta dlažka vyhřezla ven, jako by v tom písku pod dlažbou byly prstíčky, které ty kostky vystrkují.

Zkrátka a dobře, nedaleko v Břežanech, před Domem vína U závoje (kde je znamenitá restaurace, velmi doporučuji, v poledne menu za 99 Kč i s deckou bílého), dláždili chodník a Ljuba nasadila šarm číslo osm (velmi silný) a omámila dílovedoucího a ten nasadil dílo-skoro-vedoucího a ten poslal dva pány, aby chodníček zvládli.

Co je to platné, chybělo mi řemeslo. To je chodníček! Mám chuť si na něj večer ustlat. Opět se osvědčilo, že co neděláte denně nemůžete umět.