Je našlápnuto do první ligy
Ministryně obrany Jana Černochová a americký velvyslanec Bijan Sabet podepsali memorandum o pořízení 24 strojů F-35 pro české letectvo. Podstatná jsou slova generála Karla Řehky, který v souvislosti s akvizicí těchto letounů poznamenal, že nám zabezpečí „být relevantní na bojišti i v tom dalším horizontu po roce 2040".

Je dobře se zastavit u pojmu „bojiště". V úzkém slova smyslu je to prostor, ve kterém se fyzicky bojuje. V Evropě se dlouho nebojovalo v tom smyslu, že by jeden stát napadl jiný stát – válka na troskách Jugoslávie byla v tomto smyslu atypická, šlo o válku s charakterem války občanské. Po roce 2014 a hlavně 2022 se vše změnilo. Imperiální mocnost Rusko dalo najevo územní požadavky, ale také požadavky politické: otevřeně a ultimativně dává najevo svoji vůli vrátit politické jeviště do stavu před rokem 1997, lépe před rokem 1990. Ten prostor, ve kterém se takto otevřeně střetávají zájmy a vůle, je nutno chápat jako bojiště. V současném konfliktu Rusko tvrdí, že je ve válce s celým Západem. Důvody k tomu má, jelikož Západ pomáhá jeho bojujícímu soupeři. Pak ovšem je prostor „Západu" nutno chápat jako bojiště v širším slova smyslu. Lidově řečeno, naše země patří do oblasti, na niž má Rusko zálusk.

Jsou u nás síly, které mu v tom jdou naproti, dokonce je to i parlamentní strana SPD, ale řada dalších subjektů, které by byly ochotné se podílet na otrockém režimu podobnému běloruskému. Takového Paroubka se Zaorálkem po boku v jeho čele si dovedu dobře představit. Pokud nechceme jít touto cestou, pak jsme nuceni vnímat ohrožený prostor jako bojiště a podle toho jednat.

Abychom nemuseli skutečně bojovat, je třeba se připravit tak, aby ze strany agresora zůstalo jen u hrozeb.

Letouny F-35 nejsou „rychlejší gripeny". Je to obranný systém, který je silnější ve vzájemné spolupráci. Stává se páteří obrany Západu a zde zase navážu na Karla Řehku. Pokud máme v obraně být něco platní a nechceme být černými pasažéry, musíme se připojit, začlenit, musíme se stát aktivní součástí kolektivní obrany, tak je to prosté.

Co je pozitivní – Andrej Babiš sice nákup bagatelizuje a tvrdí že ho nepotřebujeme, nicméně uvedl, že pokud by se vrátilo ANO do vlády, kontrakt by respektovalo. Výklad: protože Babiš luxuje SPD chcimírovské hlasy, musí chcimírovskou písničku hrát podle kremelských not, ale zachovává rozumný postoj. A co vidíme u východních sousedů? Slovensko pokračuje v budování protivzdušné obrany amerického systému Patriot. Konečně dobrá zpráva z východu.

Závěrem v této souvislosti poznámka o Trumpovi. Do omrzení se omílá, že „chce zrušit NATO". On jenom mnohem drsněji vyjadřuje to, co říkali jeho předchůdci i současný nástupce, že Evropa parazituje na vojenské kapacitě Spojených států. To že tu nebyla tři čtvrti století válka je čistě zásluha Spojených států – a amerických daňových poplatníků. Zdá se, že se situace obrací a pracuje se na nápravě.

Že na tom Američané vydělají? Vydělají. Mohou ale za to, že evropské chcimírovství a zelená ideologie zničily obranný průmysl a zlodějské banky svatouškovsky odmítají zbrojní průmysl financovat?

Přitažlivý hnus

Čtyřicet let soužití s pejsky mě přivádí k jednoznačnému závěru, že čím větší hnus, tím líp. Pro ně, ne pro mě. Kdybyste viděli, co jsem včera vytáhl Gari z tlamy, přestali byste Hyenu číst. Navíc, o to hůř, že venku na procházce jsem si všiml, že Gari něco žmoulá. Prošacoval jsem jí hubu a zjistil, že je to hovězí, snad prasečí kloub. Kus kosti. Prostě, u cesty se to válelo a ona to sebrala. Kosti nekladu do kategorie hnusu.
Šli jsme dál až konečně jsme se ocitli před brankou a vidím, že nepřestala žmoulat. Nechci, aby propašovala kost do obýváku a tím méně si to přeje Ljuba. Velím tedy „dej to sem", hrábnu a zalovím…
Bleju. Jakási kůže, plesnivé to bylo, šílené… odnesl jsem to do popelnice, je mi jasné, že kdybych to zahodil, objevila by to buď Gari nebo Nora nebo jiný čokl.
Zkrátka, jsou to hovada a milují hnusy.