Penze, nekonečný příběh
Rozprava o úpravě vyplácení penzí se pravděpodobně protáhne přes čtvrtek, snad ne přes noc na čtvrtek, zní (pro někoho) optimistická předpověď. Rozpravu zahájil ministr práce Marian Jurečka prohlášením, že úpravu nelze odkládat a že odklad by přinesl větší problémy pro příští vlády, jakož i občany a budoucí důchodce. Uvedl i údaj, že v roce 2050 by schodek v důchodovém rozpočtu mohl dosáhnout 350 miliard korun. V roce 2050 už planeta začne důsledkem prdění krav hořet a půlka států světa bude na vymření, zatímco ta druhá se bude stěhovat do míst, odkud vymřela ta první.

Že si z toho utahuju? Ano. Ale co jiného mám dělat? Vláda usilovně bojuje za udržitelnost systému důchodů pro ročníky narození 1985 za situace, kdy dnes plánuje schodek rozpočtu čtvrt miliardy aniž k tomu byl viditelný důvod. Bojuje s dvěma protivníky, Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou, kterým je absolutně jedno, co bude v roce 2050 a jde jim jenom o to, aby dostali dost hlasů a vyhráli ve volbách 2025. Babiš dokonce doufá, že se Fialova vláda znemožní natolik, že voliči dají ANO tolik hlasů, aby měl ve sněmovně většinu a nemusel se s nikým bavit, jako to má Orbán v Budapešti. Balamucení dnešních důchodců, kterých se Jurečkovy vize nijak netýkají, se mu k tomu báječně hodí. Copak to není (tragi)komická situace?

Na řešení penzí přijde čas, až na něj přijde čas. Bude se muset sáhnout do rozpočtu, průběžný systém je neudržitelný bez ohledu na to, kdo je u vlády. Na systémovém řešení se musí v jádru shodnout vládna s opozicí. To ale musí být jiná situace než ta stávající, kdy vláda vládne jen proto, aby nevládla opozice a opozice si zakládá na tom, že zastupuje nespokojené občany, kteří by vládu nejraději smetli.

Dočkáme se kultivované politické scény? Zatím to není vidět ani na takzvaném demokratickém Západě, kam jsme s takovými nadějemi vzhlíželi.

Tři státy uznaly Palestinu
Irsko, Norsko a Španělsko uznaly Palestinu jako stát. Zpráva z tisku. Další: Palestinští stoupenci opět v Německu demonstrovali za zřízení kalifátu. Třetí zpráva: Propalestinští aktivisté zrušili ministerskému předsedovi Petru Fialovi uvedení jeho knihy v knihkupectví na Václavském náměstí.

Vzpomenete si na závěr Čapkovy Války s mloky, na scénu, kdy se panu Povondrovi vynoří z Vltavy u Národního divadla Mlok?

Tak tedy jdeme

Po obědě jsem si chtěl zdřímnout. No jo, ale jakmile udeřila druhá hodina, začaly do mě žďuchat, obě dvě, Gari jako Nora. Jsou dvě, má se jít na procházku. Probral jsem se a koukám, že prší.
"Dyť prší," říkal jsem jim.
Nedbaly a kroutily se a skákaly a dávaly všelijak najevo, že jsou dvě a tím pádem mají nárok.
Šli jsme. Celou cestu se ofrňovaly a když jsme se vrátily, jedna druhou se sušily jazykem a koukaly po mně, že jsem to zavinil.

Co byste udělali?
Nic. Jako já. To holt je soužití s pejskama, řízenýma hodinami, nikoli rozumem.