2015
říjen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26. / 27. / 28. / 29. / 30. / 31.-1.
listopad / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / filipínská pauza
prosinec / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12.-13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

2016
leden / 1. / 2.-3., / 4., / 5., / 6., / 7., / 8., / 9.-10., / 11., / 12., / 13., / 14., / 15., / 16.-17., / 18., / 19., / 20., / 21., / 22., / 23.-24., / 25., / 26., / 27., / 28., / 29., / 30.-31.,
únor / 1. / 2. /pauza  / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28.
březen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12.-13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.-20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-28. / 29. / 30. / 31.
duben / 1. / 2.-3. / 4. / 6. / 5. / 7. / 11. / japonská pauza / / 29. / 30.
květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.
červen / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 11.-12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30. / namibijská pauza
červenec / 16.-17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

Víkend 23.-24.7. 2016,

  • Trump přijal republikánskou nominaci na prezidenta USA
  • Šéfka MMF Lagardeová musí před soud kvůli sporné arbitráži
  • EK žalovala Česko kvůli odpadu, který ČR nechce odvézt z Polska
  • Brazilští vědci odhalili virus zika v běžnějších tropických komárech
  • Bělobrádek chce vládní stanovisko k situaci na tureckých školách
  • Poslankyně Zelienková opustila hnutí ANO, důvody sdělí o víkendu
  • Squatteři definitivně neuspěli se žalobou kvůli zásahu na Cibulce
  • Státní dluh ČR se v pololetí vyšplhal už na 1,7 bilionu korun
  • Počasí v Praze: oblačno, 28°C
    
 border=
    Zabíjení
    Už ne Odcházení, k tónu dne patří zabíjení. Píši tuto glosu v pátek v jedenáct večer, zatím kromě faktu, že je osm mrtvých v Mnichově, víme od pana hlavního policisty, že střelba nemá nic společného s islámem. Aspoň že tak.

    Česká policie posiluje ochranu obchodních domů, čteme dále ve zprávách. V tom je ten princip. Za situace, kdy se nic dělat nedá a lidé od nás čekají, že něco uděláme, konáme cosi, co vypadá, že děláme něco ve prospěch věci. Ostraha českých obchoďáků nemá nic společného s mnichovskou střelbou. Včera to byla ulice plná lidí v Nice, dnes je to obchoďák. Zítra to bude... cokoli, kam chodí hodně lidí. K tomu nelze mnoho dodat.

    Jen málo. Třeba to, jak ubylo kvikotu ochránců lidských práv proti kamerám na ulicích. Najednou jde ochrana soukromí nějak stranou. Stranou jde známý případ člověka, který si dal kameru na fasádu a načapal borce se stříkací pistolí, to byl panečku průlom do soukromí. Tak aspoň tahle blbost politické korektnosti je momentálně mimo.

    Pak tu máme ozbrojování občanů. V průběhu dějin chodili lidé na veřejnosti ozbrojeni, v devatenáctém století byl veřejný pořádek už natolik pevný, že kupříkladu mladý Karel Marx – zaznamenaly anály – byl popotahován kvůli kordíku. Zatím není aktuální nosit šestiraňák u pasu jako na Divokém západě, ale ta doba se blíží. Ten pán z motorky, co se v Nice vrhal neozbrojený do kabiny islamistova náklaďáku, by měl lepší negociační pozici se Smith&Wessonem v ruce. Tak snad až příště, po dalších Nice, Mnichovech atd. Nemyslím to úplně vážně, ale zčásti ano. Čas mě možná k definitivnímu závěru dotlačí, šestiraňák mám, ven ho nenosím.

    Ve srovnání s Nice a Mnichovem vypadá ten incident z Tesca Nový Smíchov jako banalita. Jedna propíchnutá žena, kdo by se o to staral, statisticky nevýznamný případ. Ale přece:
    Byla v Bohnicích, v detenci, tam ji prozkoumali a pustili. Šla do Tesca a zabila jinou ženu, nožem sebraným z regálu.
    Bude to poutavá podívaná, co nastane. O jejím dalším osudu rozhodnou soudní znalci.
    Pokud ji uznají za nepříčetnou, copak asi bude s rozhodnutím grémia odborníků v Bohnicích, kteří ji pustili, že je v pořádku? Kdo se bude zodpovídat?
    Pokud ji uznají za příčetnou, dostane deset let za vraždu, ale co když je opravdu nepříčetná a pustili ji zabíjet omylem? Pak by soudní znalci nahrnuli vinu na kolegy z Bohnic. Udělají to? Jsou schopni dosvědčit před soudem, že Bohnice poslaly tu nepříčetnou ven třeba proto, aby nezabírala lůžko? To jsou fatální otázky.

    Jak se na to dívá rodina oběti, to nikoho nezajímá. Oběti jsou nezajímavé.
    
 border=
    Kdy jindy než teď
    Jaká je nejvhodnější chvíle pro zabouchnutí klíčů? Tedy pro tu situaci, kd jste venku a klíče uvnitř? To se stalo Ljubě včera, když se v podvečer vracela z procházky.

    Tak samozřejmě nesmím být doma, jinak by to byla legrace. Nesmím být blízko, z téhož důvodu – a to jsem věru nebyl, protože jsem v tu chvíli držel řeč na dernisáži, tedy na uzavírání úžasné výstavy fotografií z japonského Kjóta od Zdeňka Thomy. Takže já v Křížové chodbě Staroměstské radnice, Ljuba před zamčenými dveřmi ve Zvoli.

    Ale aby to bylo dokonalé, pak musí být Nora vyválená ve svinstvu, musí smrdět jako čapčuch, jak se u nás říká, musí z ní okapávat zelená slizovitá hmota.

    Byla to taková jakási synergie smůly.

    Cesta zpátky kombinací pěší chůze, metr a auta trvala hoďku.

    Zelený sliz mezi tím uschnul a míň smrděl, uschnul a tím pádem pak šel hůř mejt. Vše mělo jediný pozitivní efekt: rekonvalescence skončena, Nora je už zase plně aktivní.
    
 border=