Rozruch kolem červeného tlačítka F-35
Rychlostí stepního požáru rozšířila se fáma o jakémsi pomyslném červeném tlačítku, kterým lze na dálku vypnout letouny F-35. To jsou ty stíhačky páté generace, které objednalo i Česko pro své letectvo, podobně jedenáct dalších států. Pouze čert ví, jak fáma vznikla. Pokud je to dílo některé z ruských manufaktur na výrobu lží, je to mistrovské dílo. Vyvolalo to nedůvěru ve vládních kruzích i ve veřejnosti, můžeme to sledovat i u nás. Čím více se ta fáma vyvrací, tím víc lidí jí věří. Proces je nevratný, mimo jiné i proto, že oficiální dementi je typu „není to pravda, ale..."

Žádné červené tlačítko sice není, ale může se stát, že americká strana přestane dodávat softwarové aktualizace, to je v podstatě oficiální verze. Vtip ovšem je v tom, že odborník dokáže vyčíslit mnoho takových pro armádu životně důležitých pout, která všechna dohromady tvoří absolutní závislost na dobré vůli americké strany. Stačí zmínit družicový systém GPS, široce používaný v armádách i v civilním životě.

Diskuse o „červeném tlačítku" ale svědčí ještě o něčem jiném: ve světle posledního vývoje slábne důvěra v pevnost závazků v rámci NATO. Když už jsme schopni bádat nad tím, za jakých okolností by nám Američané uzemnili letadla, která nám sami prodali, jak máme věřit, že titíž Američané by shromáždili své mladé muže, poslali je přes oceán do Evropy a nasadili je tam, aby bojovali a umírali v další ze série evropských válek? Odstrašení pořád ještě funguje, ale reálně nikdo neví, zda hrozba odvetou je skutečná zabijácká bestie, anebo slaměný panák.

Přesvědčit se o to lze jen pokusem a přejme si, aby ruský diktátor Putin nebo jeho následovník neměl chuť to reálně vyzkoušet. Třeba se vzpomínkou na opakované rčení dávného diktátora komunistické Číny Mao Ce-tunga, že „atomová bomba je papírový tygr".

Odstrašující síla NATO zůstane do té doby odstrašující, dokud to někdo nezkusí, to zaprvé.

Za druhé, hodně se mluví o možném vstupu Ukrajiny do NATO a že je to jediná záruka proti eventuálnímu ruskému vpádu, pokud by aktuální válka skončila a byl uzavřen mír. Co je to záruka? To jako že by armády NATO vyrazily směr východ, kdyby Rus překročil Dněpr?

Můj ty smutku a zármutku, vždyť státy NATO se dodnes bojí dodávat na Ukrajinu skutečně moderní a účinné zbraně. Co by se změnilo, kdyby „Ukrajina byla člen NATO"? Nic, takže vize o pochodu na východ patří do pohádkového jehelníčku ovčí babičky.

Slet ropuch

Večer jsem byl s Norinkou na poslední maličké procházce – pravidelní čtenáři vědí o „Prasečáku", dneska je to oplocená parcela pro chystanou školu. Je tam zřízena jakási silnice, děti se tam učí základy dopravy. Takže jdeme, já po té silničce, Nora si shání svoje, obojek jí modře svítí. Už jdeme poslední etapu, když koukám… na cestě velká ropucha a kousek od ní dvě malé. A pak další ropušky. Nora si jich také všimla, nicméně snaha o navázání přátelství nebyla patrná ani z jedné, ani z druhé strany.

Rozloučil jsem se s ropuškami a šel s Norou domů. Už jsem potkal ropuchy, dokonce u nás u baráku na zahrádce, ale osm…

To se tak někdy sejde. Před lety jsme s Ljubou potkali ve Zlatém údolí osm mloků, krásných, žlutočerných. Byl tam slet mloků, teď jsem narazil na slet ropuch.