Už není třeba vytečkovat sprosté slovo „vlast"
Senát ve středu schválil zvýšení náborového příspěvku pro vojáky z povolání až na milion korun. I to je známka změny postoje k branné politice státu. Svědčí o tom i průběh písemné výměny názorů mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou kolem debaty o obraně. Babiš měl v debatě od začátku výhodu, protože vláda udělala zřetelný přešlap, když půl roku před volbami vytroubila do světa zvýšení nákladů na obranu na pět let dopředu. Navíc za situace, kdy je nanejvýš pravděpodobná změna ve Strakově akademie. Dal se čekat povyk „chceme podporu našim lidem, ne zbraně" ze strany ANO, ale kupodivu… se ukázalo, že naši lidi si přejí zbraně. Takže debata se nakonec nečekaně vybarvila do odstínů khaki a Babiš se s Fialou dohadoval, kdo pro armádu a obranu jako takovou udělal víc.

Je logické, že pod silou hrozby roste podpora snahám obranu posílit. Nepůjde to ale ani snadno, ani rychle. Desetiletí klidu oslabila ve společnosti základní instinkty. Podpora obrany, to zdaleka není jen zbrojení a nábor nových sil. To je věc smýšlení společnosti. A co je to platné, podpora ozbrojených sil neodmyslitelně souvisí s národní myšlenkou. Služba v armádě je krajní projev vlastenectví. Do armády se nechodí „jenom za milión". Společenská atmosféra v minulých desetiletích vedla spíš k oslabování národní myšlenky. Byla prohlášena za cosi překonaného, v krajních projevech nebezpečného.

Paradoxně to ale vede k tomu, co pozorujeme u našich takzvaně vlasteneckých uskupení: svými postoji oslabují obranyschopnost a velmi často nahrávají ruskému vlivu. Je to směšné i hrozivé, podle toho, jakou máme náturu, když se na to díváme. Bude zajímavé pozorovat, co se stane s těmito „vlastenci", až armáda začne – a bude to nutné – mávat nejen náborovými penězi, ale i státní vlajkou. Za druhé světové války naši vojáci sice sloužili ve svazku cizích armád, ale nášivka CZECHOSLOVAKIA byla pro ně zásadně důležitá. Rehabilitace armády nutně musí vyústit do rehabilitace vlastenectví. Ani to nebude rychlé a jednoduché, dojít k tomu ale musí, pokud mají snahy o posílení obrany uspět.

Šli jsme na kratší

Včera se ukázalo, že čtyřkilometrová ranní procházka je už pro Noru moc dlouhá. Silně jsem ji tedy zkrátil – o půldruhého kilometru. Norinka ťapala, žádné problémy nedělala. Nicméně, už jme byli za rohem, v místech kde se u nás podle tradice říká Na prasečáku a bude se tam možná tak říkat, i když se tam jednou postaví proponovaná škola, tak tedy u Prasečáku Nora přišla a zase se mi otírala hubou o nohu.

Ale Noro… už jsme skoro doma. Těch dvě stě metrů to vydržíš.
Vydržela.