Jednání které je třeba sledovat
Pravděpodobný příští německý kancléř Friedrich Merz jedná s představiteli sousedních zemí, včetně českého premiéra Petra Fialy, o omezení migrace, napsal německý list Bild. Podle něj se chce Merz s Českem, Polskem, Rakouskem, Švýcarskem a Francií dohodnout na společném postupu při odmítání migrantů na hranicích, čteme ve zpravodajství ČTK. Tady by bylo dobře maximálně zvýšit pozornost a také by bylo žádoucí do jednání zapojit opozici, přinejmenším ANO, které bude po volbách za půl roku zřejmě přebírat odpovědnost za vedení státu.

Je to paradoxní situace.

Fridrich Merz je tlačen do zásadních kompromisů levicí, tedy sociální demokracií. Při hlasování o dluhové brzdě ultralevicí v podobě Zelených.

U nás roli sociální demokracie převzalo ANO, ovšem je to propastný rozdíl mezi obdobnými stranami Západu: v otázce migrace je ANO přísně pragmatické, hraje spíše národní notu, kdežto přes všechny neblahé zkušenosti západní sociální demokracie (ať už se jmenují jakkoli) pokračují v sebevražedné migrační politice.

Čímž se dostávám k jádru věci.

Západní Evropa si začne racionálně počínat, až se změní všechny zákony týkající se migrace – v nejširším slova smyslu. Ženevská úmluva o uprchlících je z roku 1951. Tehdejší svět byl opravdu jiný, mimo jiné proto, že tehdy jsem chodil do školy a učili nás, že na světě jsou dvě miliardy lidí, kdežto dnes jich je osm miliard. Dokud nebude revidována Listina základních práv EU a další klíčové dokumenty, migrační proud nelze reálně korigovat, neřkuli zastavit. Je mnoho důvodů k nedůvěře, jak bude „jednání" s Merzem vypadat. Jsme svědky ochromení tzv. Schengenu. Hranice se uzavírají a bude hůř. Přitom praktický efekt to nemá, je to jen alibi panáčků jako je Merz, že „něco dělají". Dá se čekat, že v příštím kroku dojde na „házení migrantů přes plot". Kam je bude strkat dál? Není kam.

Takže znovu, Fiala by měl k jednání přibírat opozici,už kvůli tomu, aby mohla nastat hra „hodný policajt – zlý policajt". On to ale neudělá a raději všechno nechá na příští vládě, jako na ni přehrál zničující povolenky na benzín a topení.

Zoufalství

Odjížděl jsem něco si vyřídit. Otevřel jsem si bránu, vyjel, dálkovým ovládáním ji zavřel a jedu za svým důležitým cílem.
Mrknu do zrcátka. Pořád koukám do zrcátka, to je jeden z mnoha důvodů, proč ještě nejsem na krchově.
Uprostřed ulice stojí Nora a zoufale za mnou hledí. On jede pryč. On mě s sebou nevzal.
Vrazil jsme tam zpátečku, zacouval jsem, Noru vrátil do zahrady, znova zapnul bránu a počkal, až zaklapne.
Divím se jí, že se mnou chce pořád být. Vždyť já sám sebe nemůžu vystát!