Zelené „vrtěti psem" přestává fungovat
Andrej Babiš musí být nervózní, když vidí, jak mu ODS bere téma. Ministr dopravy Martin Kupka vytváří na půdě EU koalici na záchranu automobilového průmyslu, Zbyněk Stanjura brojí proti emisním povolenkám na topení a benzín, Eva Decroix „tvrdě bojuje" proti nelegální migraci, přičemž poukazuje na naši dovednost při zvládání migrace legální. Kdyby na propagačním videu ale dokázala zvládnout gramatiku, efekt by byl, hádám větší, viz přiložené foto: O to tady ale nejde, stejně jako nejde o nálady Andreje Babiše a jeho věrných, kteří se proti čerstvé ofenzívě ODS vyhrazují poukazem na to, co všechno Petr Fiala ve věci Green Dealu schválil. On schvaloval jen to, co Andrej Babiš začal. Důvod je prostý, ani jeden, ani druhý se nedokázali postavit převládajícímu větru a čůrali po směru. Teď se vítr obrátil a velikáni si vzájemně čůrají do bot. Je to směšné a naprosto zbytečné.

Položme si ale otázku, proč se vítr otočil.

Jedno vysvětlení se zdá být nabíledni a často se s ním potkáváme. Výsledky zeleného snažení jsou tak katastrofální, že změna je nutná. Moje námitka: změna politiky nutně znamená změnu osob a von der Leyenové se nikdy nevzdají dobrovolně svých pozic. Každý den je v této platové skupině dobrý. Myslím proto, že příčina je úplně jinde.

Položme si otázku, proč tolik miliardářů podporuje progresivismus ve všech jeho podobách, přičemž zelené šílenství je jeden z jeho projevů? Odpověď najdeme ve filmu Vrtěti psem. Podařilo se jim na desítky let odpoutat pozornost přirozeně radikálních a bouřliváckých mladých lidí od pozoruhodného faktu, že jejich příjmy jsou absolutně skandální, neúměrné společenskému přínosu. Co svět světem stojí byli „bohatí" terčem hněvu. Takový Soros je přece učebnicový příklad finančního upíra, čistého parazita a vydřiducha. Měl by být namalován na všech rudých plakátech v menzách pokrokových univerzit s terčem na čele. Co se ale stalo? Mladí buřiči Sorose a Gatese milují, zato nenávidí neviditelný plyn CO2. Místo aby brali útokem paláce, lepí se k silnici.

Stalo se ale, že to mladé přestává bavit. Greta Thurnberg objevila, že vina je v systému a mladí buřiči se zvolna obracejí ke svému tradičnímu terči a zaměřují se na kapitalismus. Už brzy se vrátí k nápadu, že kapitalisty je třeba oběsit na jejich vlastních střevech, jak to pěkně maloval Klement Gottwald. Poslední generace oznámila odstoupení od lepidla. Zvolna nastává čas dlažebních kostek. Princip „vrtěti psem" přestává fungovat, mládež zjišťuje, že jedno procento nejbohatších lidí podle Credit Suisse Global Wealth Report vlastní polovinu bohatství planety. Komunismus je zvolna rehabilitován a zelená se mění v rudou. Mocní a bohatí zjišťují, jakého hada po desítky let hýčkali a v jakého draka se proměňuje.

Proto se vítr obrací. Ještě se dočkáme větších překvapení, než náhlých prozření panáčků, od kterých bychom to nečekali.

Jak kdo co žere

Tatínek mi vyprávěl, že za jeho dětství měli doma bernardýna, ukrutně žravého. Dávali mu lavór žrádla. Všechno sežral, jenom když mu dali do žrádla kolečko mrkve, lavór zůstal prázdný, vylízaný, jen to kolečko tam zbylo. Jmenoval se Toho, ten pes. To proto, že po první světové válce Češi věřili, že dostanou po Němcích africkou kolonii Togo. Ještě že se to nestalo!
Můj první pes byl Gordon. S mrkví neměl problém, s ničím neměl problém. Miloval meloun. Jeho nástupce Bart nesnášel meloun. Jaký je aktuální stav?

Gari a Noru zásadně dělí vztah ke kedlubně. Gari je kedlubnofobní, Nora kedlubnofilní. Má to výhodu v tom, že když chroupám kedlubnu, omrzuje mě jen jeden pes místo dvou.