![]()
![]() Má svoji pravdu, ale co s tím? Kdyby tak byl na patentovém úřadu speciální referát pro politické programy! Mnozí politici a mnohé strany by to uvítali. Tak třeba Tomio Okamura svoji politiku nemění. Na druhou stranu, Andrej Babiš se neochvějně a důsledně, s obdivuhodnou pevností, drží směru větru. Jednou podporuje podnikání, teď pomáhá lidem. Jednou je pro vyšší věk odchodu do důchodu, teď je ochoten obstruovat tak dlouho, dokud se z něho nestane mumie. Na patentovém úřadu však takový referát není a nebude, v politice je to už tak zařízeno, že se směrování mění. ODS taky byla pravicovou stranou, pak se z ní stala strana hodnotového progresu a teď, jak si všiml Petr Macinka, najednou obrací. Mění přinejmenším rétoriku. Bojuje za spalováky a nasazuje kůži kvůli výpovědi bez udání důvodu, což zní tak drsně pravicově, že si skoro připadáme, že se brzy bude střílet do dělníků „jako za Masaryka". Macinka má jistě pravdu i v tom, že zmíněné strany reagují na průzkumy. Není to ale dobře, že vycházejí vstříc tomu, co lidi chtějí? Lidsky se dá pochopit postoj Petra Macinky, ale i předáků ANO, kteří jsou čerstvými korekcemi politiky ODS zneklidněni. Jde jim o munici do předvolebního boje a následně o volební výsledky. V praxi to ale vede k absurdnímu názoru, že určitý typ agendy mohou mít „jen ti naši" a když se jí přiblíží „tamti cizí", jeto špatně. Úplně křiklavě to pozorujeme v Německu, kde se najednou zvedl povyk kvůli tomu, že CDU/CSU hlasuje stejně jako AfD. Na vedlejší koleji zůstává otázka, zdali CDU/CSU hlasuje pro správné opatření: hlasuje jako AfD, tudíž je to špatně, takto zvrácená úvaha v tom je. I zvrácené úvahy, postoje a činy k politice patří a vymýtit je nelze, stejně jako není možné zavést patent na program. Nad nářkem se tedy můžeme jen usmát a pokrčit rameny.
Ještě k tomu Německu Teď mě napadá… Jak to asi řeší pendleři?
Měl jsem starost, co s kočkou. Dvakrát jsem zachraňoval kočku. Jednou úspěšně, pěkně mě při tom podrápala. Podruhé neúspěšně. Lezl jsem za ní (bylo to sakra zamlada!) a ona, chudák, se bála a lezla čím dál výš. Nakonec snad spadla, bůh ví, co se s ní stalo. Tahle byla šikovná. Sledoval jsem ji, jak leze dolů. Pěkně obepínala kmen packami, zatínala drápky do kůry a metodicky, přehmat, a dolů, přehmat, a dolů… Raději jsem šel pryč. Aby mě ještě ex post těmi drápky nesjela. |