Kvadratura kruhu a důchody
Pojem „kvadratura kruhu" se používá jako příměr k něčemu neřešitelnému: když počítáte plochu kruhu, vždycky zůstane nějaký koušíčíček. V praxi je to zanedbatelný problém, výpočet se zaokrouhlí a je to. Průběžný důchodový systém se takto ošidit nedá. Jakmile se prodlužuje průměrný věk a klesá poměr produktivních a důchod požívajících lidí, žádné zaokrouhlení nepomůže. Evergreenem naší politiky je volání po důchodové reformě. Zpravidla se minulé vládě vyšitá, že důchodovou reformu nezavedla a mudrcové bez vládní odpovědnosti pak vyzývají vládu aktuální, aby s důchody konečně něco udělala. Úvaha provedená bez politické předpojatosti podpořená logikou vede k závěru, že v budoucno je systém důchodů čistě průběžný – totiž že aktuálně produktivní podporují důchodce – je neudržitelný a bude nutné ho dotovat z rozpočtu. Což fakticky znamená, že část daní půjde na důchody, anebo jinak, že mimořádná daň zacelí díru v průběžném důchodu.

Podstatný parametr je věk odchodu do důchodu svázaný s průměrným dožitím. Důchodový systém zavedl v roce 1889 německý kancléř Bismarck. Nárok měli lidé od 70 let věku, průměrný věk byl tehdy 55 let. V praxi to znamenalo, že důchod pobírali tři roky. Dnes to zní komicky, nicméně je to dobré připomenutí, že práh, od kdy člověk důchod pobírá, je pro celý systém zásadně důležitý.

Tím se dostáváme k aktuální taškařici. Prezident Petr Pavel inicioval schůzku představitelů vlády a opozice, aby debatovali o změnách v důchodovém systému – pro budoucnost nezbytných. Uspokojení měl pocítit ten, kdo politické dění sleduje bez předpojatosti. Na zásadních otázkách by měla panovat základní shoda vlády a opozice – a zásadní otázky jsou ty, které přesahují funkční období. Dnešní opozice by tedy měla mít zájem na tom, aby důchodový systém fungoval i v budoucnu, až voliči rozhodnou a uvedou ji do vlády. Jednání tedy bylo vítané a – nepředpojatý – pozorovatel mohl pozitivně kvitovat sdělení, že na schůzce došlo k rámcovému porozumění.

Do toho ale vpadl Andrej Babiš. Ze svých reprezentantů Karla Havlíčka a Aleny Schillerové udělal nesvéprávné blbce a spustil svůj oblíbený ječák o okradení důchodců, jako kdyby se parlamentní volby měly konat příští pátek/sobotu. Prezident Pavel se ohrazuje, že u jednání bylo patnáct lidí a shodu lze tudíž doložit.

Zdá se tedy, že rozumná shoda možná není. Argumenty nemají váhu, logika neplatí. Rozhodují decibely a síla výraziva.

Na slovíčko s panem sousedem

Klábosení se sousedy patří k venkovskému životu – přičemž netvrdím, že Zvole je vesnice ladovského typu. Nicméně ať je to jak je to, lidi k sobě mají blíž než ve městě v paneláku a je to jeden z velkých benefitů. Tak tedy se vracím s Gari a Norou z procházky a před vrátky potkám pana souseda a zapředu hovor. Rozmlouváme na solárně energetické téma, je to téma frekventované a je třeba ho důkladně probrat. Tedy probíráme a najednou koukám, Nora se účastní tím, že se otírá sousedovi o nohavice. O nohavice kalhot černé barvy.
Soused je fajn a bere všechno sportovně, nicméně bylo nutné pejsky zahnat za vrátka. Soláry jsou soláry, ale kalhot se netýkají a barva kalhot by měla být zachována.