V pátek večer hledá úvodníkář námět pro své povídání na víkend. Při pohledu nazpět… všechno špatně! Vláda špatná, opozice ještě horší, na východě válka, na jihu taky, na severu mráz mínus třicet a na západě se zbláznili. Copak krucinál fagot není žádný potěšující námět? Copak vás to taky neotravuje, furt číst o blbcích a darebácích? Ale ano. Přece jenom potěšení nezmizelo ze světa. Tradice Tří králů žije, například. Tři mudrcové projeli Prahou na velbloudech, je třeba ocenit jezdecko - akrobatický výkon. Běží tříkrálová sbírka, i to je potěšující. Aby se ulicemi potulovali koledníci, na hlavách koruny z vystříhaných pytlíků od mouky, to by bylo moc žádáno, ale doufám, že ráno najdu K+M+B na poštovní schránce. Jako loni. Jako doufám i napřesrok. Važme si jevů milých a potěšujících, jako je velbloud na Karlově mostě. Zasévají mír do duše. Budeme ho tam potřebovat. Děkuji našemu čtenáři (už jsem mu poděkoval), který mě upozornil na psí teplotní obleček s vnitřní stříbrnou fólií. Začnu řešit, do příchodu mrazů to nestihnu, ale ony přinejmenším pár dnů (čím míň, tím líp) potrvají. Budu muset Noru změřit na zádech. Potíž je v tom, že Nora se nebojí jenom rachejtli (a holčiček s taškou na zádech a koloběžek a iks dalších věcí), ale i metru v jakékoli podobě, krejčovského, ocelového i skládacího. Snad na ni vyzraju provázkem, ale kdo ví. Je lstivá, jak předvádí svou obratností, s jakou dokáže vypreparovat ze sejra léčivou pilulku. |