Má zůstat Jan Lipavský ministrem zahraničí?
Na internetu jsou na toto téma ankety a vyplývá z nich, že lidé jsou tak padesát na padesát pro / proti. Vysvětlím, proč jsem vždycky hlasoval pro, a začnu od dědečka.

Můj dědeček se narodil v roce v roce 1882. Moc si na něho nepamatuji. V hlavě mi ale utkvěla jedna jeho myšlenka: Kdybych byl císař pán, zakázal bych zmrzlinu. Odhlédněme od faktu, že jsme byli skvěle fungující konstituční monarchie a císař by zmrzlinu zakázat nemohl, i kdyby chtěl. Ale dejme tomu: jste monarcha a smíte všechno. Sestavíte si vládu podle sebe. Jaká bude? Ani v záchvatu nepříčetnosti vás nenapadne zřizovat něco jako ministerstvo pro rovné příležitosti. Chcete vládu jenom s nezbytnými rezorty. Jaké jsou?

Nejdůležitější jsou prachy. Takže ať by se to jmenovalo jakkoli, bylo by to ministerstvo financí. Pak nechcete, aby vás zabili a aby se ve vaší zemi kradlo víc než je nutné. Zřídíte ministerstvo vnitra. Občas se pokusíte někomu urvat kus území a jiný se derou k vám. Ustavíte ministerstvo války, až doba změkčí, bude se to jmenovat ministerstvo obrany. Protože nechcete s okolními monarchy jenom válčit a musíte s nimi jednat, najmete na to člověka a ten to bude koordinovat. Máte ministerstvo zahraničí.

Budou za vámi chodit s nápady, na co zřídit další ministerstva. Pokud budete opravdu osvícený monarcha, pošlete je všechny do háje zeleného. Tyto čtyři ministry ale musíte mít, aby stát držel pohromadě a standardně fungoval ve společenství jiných států. Každý stát minulosti, přítomnosti a budoucnosti je měl, má a bude mít. Máme tedy ministerstvo zahraničí jako součást silné sestavy, jakou měli jistě i faraoni před pěti tisíci lety, enem se to jinak jmenovalo.

Nyní od dědečka k Lipavskému. Lipavský a jeho úřad jsou v unikátní situaci, kdy jeho činnost souzní s usilováním vlády jako celku i takzvaného Hradu, což je u nás substituce Císaře pána. V minulosti to tak nebylo, velmi často ministr chtěl něco jiného než vláda a Hrad. Teď je to v souladu.

Tato vláda, včetně Lipavského, má před sebou poslední rok existence a pak přijdou volby a zachrání ji jenom zázrak (k vládě se dostala tím, že pánbůh nebyl doma a propadlo milion hlasů). Je proto v zájmu republiky, aby Lipavský na základě dosavadní činnosti a se svými kontakty a reputací dovládl spolu s Fialou a dalšími nezbytnými i méně důležitými i naprosto nepotřebnými ministry. Co bude pak se uvidí a rozhodne o tom volič, jelikož nejsme monarchie, nýbrž parlamentní demokracie zastupitelského typu.

Výměna Lipavského? Dá se to provést a svět se nezboří. Fiala by jistě dosadil někoho podobně orientovaného. Než by se nástupce dostal tam, kde je dnes Lipavský, zazvonil by zvonec a oznámil konec, protože by byly volby a důsledkem výše uvedeným. Ptám se, stojí to za to? Myslím že ne a proto v anketách zafajfkuju, že by měl Lipavský zůstat.

Záhada Schovanky poodhalena

Toto je povídání po pejskách, ale občas se tu promítnou rybičky. Máme je v jezírku na zahraně. Je jich celkem patnáct, známe je od vidění, některé mají jméno. Například Schovanka. Vylíhla se v jezírku, ale schovává se pod schůdky pod jezírko. Její sourozenci (pokud se to dá o rybách říct) rostou, ale ona je pořád malinká. Úkryt pod schody neopouští. Schovanka se prostě schovává.

Onehdy Ljubu napadlo se zadívat do jezírka v noci a Schovanku zahlédla. Minulou nos – a od teď je to i o pejskách – jsem Noru snesl s patra na zahradu, aby si ulevilo. Byly tři ráno. Svítila lampa na terase a vidím- Schovanka krouží v hejnu ostatních ryb jezírkem! Co si o tom myslet? Je světloplachá?
Dost na tom, že nosím v náručí Noru, teď abych rybě sháněl brejle!