Migrační kvóty aneb Úkrok stranou
Oficiálně to potvrzeno není, neoficiálně jisté to je, že se zástupci Evropské unie shodli kvalifikovanou většinou na konečné podobě migračního balíčku. To je ten pakt, který nejdřív odkýval na setkání ministrů vnitra EU Vít Rakušan. Před hlasováním jsme byli svědky nepochopitelné piruety. Ministr dopravy Martin Kupka patří k těm sympatičtějším tvářím vlády Petra Fialy. Snad proto (hrubě spekuluji, ale ve spleti záhad co jiného zbývá) ho vybrali, aby na vládním brífingu oznámil české stanovisko k tzv. migračnímu paktu: jakmile se o něm bude hlasovat , Česko se zdrží. Takže nastrčili Kupku, aby odstrčil Rakušana? Kdepak, takto jednoduše se česká politika neprovádí. Nechme prostor Vítu Rakušanovi, jeho tweet ze středy:

Vláda dnes na můj návrh schválila, že stávající podobu migračního paktu nepodpoříme. Neobsahuje sice povinné relokační kvóty, proti nimž Česko dlouhodobě vystupuje, takže nemáme důvod ho vetovat. Po jednání španělského předsednictví s Evropským parlamentem ale doznal změn, které podle našeho názoru snižuje možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici. Opravdu účinná ochrana vnější hranice Unie je přitom podle mě v otázce nelegální migrace klíčová. Pracujeme proto na návrzích, které pakt doplní o další opatření mimo hranice EU.

Takže Rakušan se neschovával, on to prý navrhl… v obratu o 180 stupňů oproti původnímu postoji. Výmluva na zvýšenou byrokracii by byla k smíchu, kdyby to stálo aspoň za smích.

Relokační kvóty pakt obsahuje. Když přidělené migranty nepřijmeme, platíme pokutu půl milionu za hlavu. Tvrdí se nám, že se migrace zastavit nedá (ono by pomohlo ji aspoň nepodporovat, ale ani to zatím na jižní hranici Unie nevidíme) a že pakt usnadňuje navracení (povídali, že mu hráli – nejsou schopni repatriovat ani usvědčené zločince z řad ilegálů). Naše „zdržení se" je pouze pošetilý pokus o zlepšení reputace před většinovou populací před eurovolbami.

Ještě štěstí, že Fialova vláda aspoň drží pevný postoj ve věci podpory Izraele – správně reagovala na výzvu 80 signatářů výzvy za smír v Gaze (ovládané teroristickou organizací vrahů a torturantů, fanatických islamistů, kteří se zde „ujali vlády" masovou vraždou palestinských představitelů zvolených ve volbách). Jasně řekla „ne". Ve věci kvót-nekvót řekla „my strčíme hlavu do písku".

Je to možný… v únoru a sníh?

Je to tak, večer pršelo a váhal jsem, kdy vyrazit na večerní procházku. Jak tak koukám, ono sněží! Vytáhl jsem tedy kabátky, natáhl je Garině a Noře, rozsvítil jim obojky a s baterkou v ruce vyrazil vzdorovat živlům.

Dlužno podotknout, že zareagovaly správně, když jsem otevřel domovní dveře. Vystrčily čumáky a hned je zastrčily. Byl jsem krutý a trval na svém, třebaže bylo počasí „že by psa nevyhnal", jak praví staré rčení.
Vrátili jsme se, už jsme se osušili.
A to nás čeká povel „vyčurat a spát"...