Ďábel si smlsne na migračním paktu
Ďábel se skrývá v detailech, to je stará známá pravda. Tím hůř, když ty detaily jsou: kdo, kde, kdy, jak… V čerstvě schváleném migračním paktu jich je tolik, že snad ani nemá cenu se tím dokumentem zabývat. Jeho hlavní proklamovanou předností je, že se na něm pracovalo devět let. Znamená to, že se na něm pracovalo už v době, kdy ANO bylo ve vládě a půlku té doby byl předsedou vlády Jeho jekot na téma „s Orbánem jsme ve tři ráno zastavili kvóty" je k smíchu, protože migrační pakt kvóty obsahuje a on neudělal proti tomu nic, co by na výsledku bylo jakkoli vidět. Jeho povyk je tudíž směšný. Co není směšné je, že směšnost nedovede pochopit plná třetina voličstva a zřejmě zase bude nejsilnější i v příštích volbách.

Nyní k několika detailům.
K těm nejvíce komickým patří opakované tvrzení, že jde o příděl jakýchsi 300 migrantů, ze kterých se můžeme vyplatit. Kdyby mělo jít o 300 migrantů, vůbec nemá cenu se o něčem bavit. Ani kdyby šlo o tři tisíce nebo dokonce třicet tisíc. Za války v Jugoslávii vyvolané komunistickým Miloševičem jich tu bylo taky tolik, a nikdo si jich nic moc nevšiml. Nebýt zásahu NATO a válka by pokračovala, bylo by jich tu tři sta tisíc a možná tři milióny, ale naštěstí NATO zasáhlo a válka skončila. Konec historického exkurzu. Tři sta migrantů je prkotina.

Problém je v tom, že hranice Schengenského prostoru je chráněná jen tam, kde se o to státy postaraly, konkrétně v Polsku a Maďarsku. Zbytek hranice (kolik je to tisíc kilometrů, po souši a hlavně v moři?) chráněn není. Toto migrační pakt neřeší.

Posuzování azylantů a návratová procedura, to je také teoretická floskule. Jakmile noha migrantova spočine na evropské půdě, už ji odsud nikdo neodlepí, dokud migrant nebude chtít. Všechny pasáže o návratových procedurách jsou plané tlachy. Nejsme schopni odsunout i zločince odsouzené za prokázané trestné činy. Evropa zatím nedokáže nevpustit, kdo by chtěl uvěřit, že dokáže vyhodit.

Navíc se situace vymkla z rukou vlád, protože vlády popustily své pravomoci i v politické oblasti takzvanému nevládnímu sektoru, vzletně řečeno občanské společnosti, ve skutečnosti nátlakovým spolkům. Ty jsou podporovány soudní mašinérií, vzala na sebe politické rozhodování (nikoli odpovědnost, nepodléhá voličům), jak o tom svědčí čerstvý rozsudek Soudu pro lidská práva postihující chudáka Švýcarsko, že málo pracuje pro planetu. Větší politickou grotesku kontinent nezažil od toho dne, kdy císař Caligula jmenoval svého koně konzulem. Obdobných kauz se dočkáme i v budoucnu.

Nestřílejte na pianistu, ani na ministra Rakušana, který to takzvaně odklepl, ani na paní Maxovou a neselhávajícího pana Niedermayera, kteří jediní tuto věc schválili. Je to neuskutečnitelný nesmysl a jenom to otevírá prostor pro tlaky ohrožující základy Evropské unie.

Seriózní přístup k věci začne v den, kdy se začne požadovat na majitelích a provozovatelích námořního MIGRANT EXPRESSu dodržování o přepravě osob. To ale je v referátu zemí, kterým ty lodě patří. My žádné lodě nemáme, dali jsme je panu Koženému. Haj hou.

Hlavně se nezaprasit

Odpoledne jsem barvil dřevěné obložení na plotě. Koupil jsem v Hornbachu Lazurol a štětec a ředidlo na vymývání. K práci jsem se převlékl, abych si nezničil gatě a košili (zatím to tak vždycky dopadlo). A hlavě – psy jsem zahnal dovnitř.

Ukázalo se, že jsem je zahnal málo, protože jsem nechal otevřené dveře do zahrady. Naštěstí Gari zůstala věrná své role vzdáleného pozorovatele a ani Nora se do pomáhání nehrnula, takže jsem nemusel řešit otázku, do jaké míry škodí psí srsti ředidlo 6006.
Večer jsem s nimi šel na poslední procházku. Potkali jsme Annu a Patrika na cestě na hřiště.

"Maloval jsi plot? Lazurol? Odstín palisandr?" povídá Anna.
Psi zachovali tajemství. Moje pleš nikoli.