Málem bychom na socdem zapomněli
Klasická sociální demokracie téměř zmizela z průzkumů voličských preferencí a ztratila se z horizontu veřejného zájmu. Připoutala pozornost až teď, na sklonku léta. Chytře, přímo na výroční den 21. srpna, vyzval předseda Michal Šmarda k jednání celé levice. Vítězství sjednocené levice ve Francii vnímáme jako inspiraci a ukázku toho, že existuje možnost, jak budovat silné hnutí odporu proti asociální politice a zároveň se jasně postavit na stranu demokracie proti nacionalismu a konzervatismu. Francouzští přátelé nám zároveň ukázali, že spojené levicové hnutí se může zároveň vymezit zhoubnému vlivu nadnárodního kapitálu a ruskému imperialismu, který ohrožuje bezpečnost Evrop, vysvětlil Šmarda svoji inspiraci. Výzva měla kladnou odezvu a ochotu projevila i výřečná komunistka Kateřina Konečná.

Následovalo zděšení. Každého muselo napadnout, že Šmarda usiluje o sloučení s komunisty a je kupodivu, že to Šmardu nenapadlo dřív, než výzvu pustil do světa. Zařadil tedy zpátečku ve stylu „odvolávám, co jsem odvolal". Tímto způsobem si ji ve svém veřejném vyjádření vyložila zejména předsedkyně komunistické strany Konečná. Tento nesprávný a účelový výklad účelu schůzky je naprosto nepřijatelný nejen pro mne a Sociální demokracii, ale i pro některé z dalších pozvaných, uvedl v pondělí v prohlášení pro ČTK. Konečná si s ním, obrazně řečeno, pohotově vyčistila boty. Kdyby se tzv. setkání uskutečnilo, udělala by to stejně, protože Šmarda ji ve výtlaku nestačí, třebaže na kila váží víc.

Je to věru vychytaný lídr. Nejdřív si nechá ukrást název partaje a pak ze sebe udělá vola způsobem, který by vyvolal všeobecné veselí, kdyby…

Kdyby si toho nevšimli jen bedliví pozorovatelé veřejného dění. Běžným lidem je socdem šumafuk. Socdemáckou politiku dělá vláda, která si říká pravicová, kdo by se tedy o nějakou socdem staral?

Létající torpédo

Štěňata skáčou na lidi, to je známá věc. Jedno takové potkáváme. Nevím, co je to za rasu, nejspíš labrador. Když vidí Gari a Noru, je nadšený a hned by si chtěl s nimi hrát, pokud by chtěly, ovšem ony nechtějí. Lítá kolem nich, skáče a do okruhu svého nadšení zahrnuje i mě.

Sám se nijak se skákači nemažu, dostanou facku a ono je to brzy přejde. Teď jsem ale obezřetný. Zatím ho to nepřešlo a on psík potvora roste a tu dvacítku kil má. Když na vás skočí, nějakou energii to vydá. Neberte to, že si stěžuju. Ale dávám si bacha. Ono se to vyplatí častěji, než nedat si bacha.