Jedna pochybnost a jedna jistota
Vláda Petra Fialy selhala při pokusu vyřešit jeden z palčivých problémů dneška, totiž stavební řízení. Nebudu to rozmazávat, všichni víme, jak to dopadlo: očekávaným zproštěním přímo odpovědného ministra funkce a neočekávaným odchodem celé partaje Pirátů do opozice. Postupně vycházejí najevo další detaily. Bartošovo fiasko předcházelo zrušení kontraktu s dodavatelskou firmou Úřadem pro hospodářskou soutěž a ještě před tím vláda zrušila kontrakt sjednaný předchozí vládou ANO. Takže ta cesta do pekel nebyla jen otevřením propadla: měla několik fází.

Teď, rok do voleb, kde kdo vládě radí, co dál, aby měla aspoň nějakou šanci obstát za stavu, kdy má důvěru dvaceti procent obyvatelstva. Rada zpravidla zní: soustřeďte se na několik zásadních úkolů a ty splňte.

Do toho přichází ministr sociálních věcí s nápadem, jak vyřešit zásadní sociální trhlinu, bolavou ránu na tváři společnosti: prezidentova manželka má dostávat náhradu 95 tisíc měsíčně, aby mohla krýt náklady spojené s úkoly po boku svého manžela, hlavy státu. Argumentů je pro to mnoho. Renta pro bývalé prezidenty, dnes jsou to Václav Klaus a Miloš Zeman, je trapně nízká a bez valorizace. S financováním oficiálních aktivit manželky prezidenta jsou potíže. Ve výdajích státu jde o nicotnou sumu. A tak dál, argumentů pro návrh je mnoho.

Jedna pochybnost se ale vkrádá na mysl: patří tento problém do souboru těch nejnutnějších výzev, které by vláda během příštího roku měla překonat, aby získala šanci na znovuzvolení?

S tím je spojena jedna jistota. Jestli ministr Jurečka svůj skvělý nápad prosadí, silně tím oslabí šanci na znovuzvolení Petra Pavla v chudnoucí společnosti v atmosféře rostoucí nespokojenosti, za stavu, kdy je vzájemná závist nosu mezi očima běžnou normou.

Jsem udavač

Jedu takhle z Okrouhla na Kamenná Vrata a proti mně jde po silnici kráva. Ještě před chvilkou jsem si všiml ohradníku s krávami. Jedna z nich našla díru a vydala se do světa. Tvářila se velmi spokojeně, valila si to prostředkem.

Zavolal jsem sto padesát osmičku. Mohl bych mít výčitky svědomí. Před lety byl případ, kdy kráva proskočila oknem a celý národ sledoval v médiích pronásledování a držel jí palce. Jmenovala se prý Charlotta. Takovou Charlottu jsem potkal. A zavolal na ni policajty.

Řeknete, že jsem ji možná zachránil před ztřeštěným řidičem – třeba takovým, který mě ve sporťáku bavoráku o dvacet minut později v zatáčce předjel. Ale ona byla fakt velká jak kráva a vůl by byl ten, kdo by ji přehlédl. Zkrátka, jsem práskač.
Určitou útěchou mi mohlo být, že pan policista co přijímal hovor mi řekl: Jo, už to máme hlášený a někoho jsme tam poslali.