Vítězství Piráta Kolaji
Nechtěl jsem tomu rozumět, když jsem se o tom na Twitteru dočetl. Znáte to, ony ty tweety jsou něco jako výkřiky a ne vždycky je obraz patrný na první pohled. Nalezl jsem tam víceméně rozčilené poznámky, ale také tweet europoslance Marcela Kolaji, kde se psalo, jakých úspěchů konkrétně on dosáhl. Mimo jiné píše

Interoperabilita umožní chatovacím aplikacím a službám nabídnout lidem možnost si psát z různých platforem. Povinnost, kterou pro technologické giganty prosadil @PiratKolaja , zajistí, že tito obři musí nabídnout tuto „propojitelnost“ menším chatovacím službám.

Je u toho i pěkný obrázek. Jaká výhoda plyne z novoty prosazené Pirátem Kolajou? Vyzkoušel jsem si to na příkladu. Zadal jsem do Googlu požadavek Thomayerova nemocnice. Ve vteřince mi naskočily informace o Fakultní Thomayerově nemocnici, souřadnice, fotky. A taky mapička. Jako vždycky, s jednou výhradou: mapa není proklikávací. Nesmí být. Kolaja se zasloužil. Proč? Zeptejte se pana Kolaji, já to nechápu.

Vyzkoušel jsem si zmíněný ústav najít na vyhledávači Seznam.cz a výsledek byl podobný, informace, fotky a mapička: jenže zde mapa je proklikávací. Smí být proklikávací, na Googlu nesmí. Takže Pirát Kolaja se zasloužil o to, že „technologický gigant" Google je v jedné funkci zmrzačen a znevýhodněn proti domácí firmě. On se tím ještě chlubí!

Naposledy jsem zažil idiota chlubit se čímsi zavrženíhodným před dááávnými léty, ještě za totáče: externě jsem tehdy psal pro propagační oddělení dětského nakladatelství Albatros. Chodíval jsem tam s texty, jednou tam přijdu a kamarádky mi říkaly, že mají nového kolegu. Tvářily se kysele. Pak u kafe z nich vylezlo, že borec k nim přešel z Českého úřadu pro tisk a informace (to byla za komunistů cenzura, dnes se vláda snaží něco takového obnovit, ale zatím se to nepodařilo) a aby udělal na holky dojem, chlubil se, že on to byl, kdo zakázal Matuškovu písničku „ Už koníček pádí". To proto, že je tam zmínka „a ceny jsou stálý a lidi se maj" a zrovna bylo nějaké zdražení.

Holky byly z borce jaksi rozvrkočené, uklidňoval jsem je, hlavu vzhůru, on u vás dlouho nevydrží, určitě půjde vejš. k čemuž samozřejmě záhy došlo. Matuška pak odešel do emigrace a borec, kdepak mu byl asi po převratu konec, jistě se neztratil a budoval vyspělou kapitalistickou společnost

Kolaja je teď na koni, nebo na koníčku, má zářez na pažbě, zasloužil se o regulaci, hurá.

Zasloužil se o zrušení něčeho užitečného. Pak ať se někdo diví, proč je nenálada vůči euru a Green Dealu, když z Brusele chodí takové inovace „made by Marcel Kolaja".

Ještě není pět

Sedíme v jídelně u stolu, já kibicuju, Ljuba na šicím stroji šije potah na lehátko. Venku je zima, ale už se hlásí jaro a o lehátko bude zájem. Gari s Norou se o něj budou přetlačovat.

Tak daleko ještě nejsme, ven by se na lehátko nikomu nectělo, ale jít ven, to je jiná věc. Přichází Gari a doráží tlapkou, nejdřív na mne, pak na Ljubu.

"Jdi pryč," praví Ljuba přísně. „Ještě není pět."
Nechci tvrdit, že se Gari otočila a podívala se na hodiny. Pravda ale je, že se otočila a šla pryč. To proto, že vím, že ještě není pět hodin.