Já už ničemu nerozumím
Já už ničemu nerozumím, pokud jsem někdy něčemu rozuměl. Jen to považte. Nedávno vypuklo veliké rozčilení kolem úniku informací o aféře v pražské nemocnici v Motole. Dokonce i ministr spravedlnosti Pavel Blažek se rozhněval a na neznámé pachatele posílá evropskou prokuraturu. V rámci obecného rozčilení pak stínový ministr spravedlnosti za ANO Radek Vondráček vymyslel a předložil návrh zákona s cílem „zabránit šíření zkreslených či neúplných informací, které mohou narušit presumpci neviny a poškodit pověst osob, jež dosud nebyly pravomocně odsouzeny“. Rozčilení nepolevilo, spíš se znásobilo, jelikož nápad okamžitě dostal označení „náhubkový zákon" a nejvíc se hněval Pirát Jakub Michálek. I zde na Psu máme jeho útok proti cenzuře zveřejněný. Podle odhadu založeném na zkušenosti to dopadne tak, že se cenzura utuží, ale úniky budou pokračovat.

Tolik tedy k rozčilení kolem čerstvého úniku. Někdy ale rozčilení není. Server Neovlivní.cz zveřejnil informaci o tom, jak čeští politici udržují kontakty s českými politiky, komunisty ze Stačilo, Motoristy a s Václavem Klausem. Zdrojem je „investigace serveru Neovlivní". Následuje petice vyzývající k odtajnění informací o politicích, kteří měli jednat s Íránem. Iniciativa se odvolává na „naléhavý veřejný zájem“ a požaduje zveřejnění materiálů, jež mají být v držení zpravodajských služeb, čteme na serveru Domácí politika. Dobrá. Předpokládejme, že Neovlivní.cz se dostali coby bdělí investigavci ke svým informacím tím, že číhali před íránskou ambasádou v převlečení za poštovní schránku. Teď ale v petici už osm tisíc občanů žádá vládu a prezidenta, aby zveřejnili zjištění tajných služeb, jinými slovy, aby se vláda a prezident přiznali, že Česká republika fízluje zastupitelský úřad státu, se kterým máme pořád ještě normální styky. Když jsem si chodil na americkou ambasádu za bolševika pro knížky do knihovny, naproti přes ulici měli policajti vachcimru s okýnkem a sledovali každého, kdo se kolem ambasády mele. Chceme to? Chceme náhubkový zákon? Chceme úniky?

Nebo je lépe se ptát, co všechno nechceme? Opravdu už ničemu nerozumím.

Je šťastná?

Nora v poslední době hodně spí. Abyste rozuměli, každý pes pořád spí. Spíš ale podřimuje a jakmile se cokoli šustne, už je na nohou. Nora byla taky taková. Teď ale spí tvrdým spánkem a musím ji budit.
Vede to k dilematu. Jako třeba dneska. Ljuba odjela do divadla, jsem s pejsky sám doma. Gari se mě drží. Když jdu nahoru, jde se mnou, sejdu dolů, mám ji v patách. Nora ale spí.
Přitom vím bezpečně, že není ráda sama. Za mnou nahoru nemůže, protože od operace páteře před pěti lety nesmí na schody, ani nemůže. Co s tím?
Probudil jsem ji a odnesl nahoru a uložil na pelíšek v mé pracovně.
Je šťastná? Musel bych se jí zeptat, ale nebylo by to nic platné.
Spí.