Zemřel papež František
K odcházejícímu pontifikovi musím vyjádřit úctu jako člověk i jako pokřtěný, nepraktikující a Boha vnímající člověk. S veškerou úctou k jeho majestátu nemohu ale vytěsnit ze vzpomínek po desetiletí vedené útoky na odkaz Pia XII. za jeho údajnou ústupnost vůči nacismu a nedostatečný odpor proti holocaustu. Za doby pontifikátu papeže Františka došlo a dochází k bezprecedentnímu doslova vyvražďování křesťanů. Přitom Pius XII. byl fakticky vězeň nebo spíš rukojmí německého teroristického režimu, kdežto Jeho Svatost František se těšila absolutní svobodě, a jeho rozhodování nemuselo být nikterak ovlivňováno. Jeho odchodu lituji, avšak ještě víc lituji, že nehnul prstem pro mučené ovečky stáda, jehož byl ustaven pastýřem. Přál bych si, aby příští papež... nemusel být zrovna Bojovný, jako byl Julius II., ale aspoň ne Podvolený. Tak vnímám papeže Františka. Budiž mu věčná sláva na nebesích.

Jako zajímavý kandidát z těch, kteří jsou uváděni jako papabili neboli volitelní (viz v tomto vydání Psa) mi připadá ghanský duchovní a významná postava katolické církve, kardinál Peter Kodwo Appiah Turkson. Zkušenost s latinoamerickým papežem právě skončila. Je na čase podívat se do Asie a hlavně do Afriky. S africkými křesťany jsem se potkal v Ugandě – a jako nepraktikující katolík jsem byl bez přehánění dojatý opravdovostí jejich ztotožnění s církví. Papež Afričan by oproti Evropanovi měl tu ohromnou přednost,že by nebyl zatížen chorobou, která zřejmě postihuje intelektuální elitu kontinentu (čest výjimkám), totiž sklonem k sebezničujícímu sebeobviňování. Papež Afričan by tím nebyl poután a dokázal by se postavit složitosti dnešních sociálních, kulturních a politických problémů bez nutnosti sám sebe od rána do večera bičovat a omlouvat se za vše zlé, co bylo spácháno od Jidášovy zrady po dnešní den, amen. Jeho Eminence Turkson ale má škraloup, protože se v roce 2012 dopustil realistických výroků o demografii muslimů a jejich vlivu na Evropu. Povinně se omluvil, ale realismus je něco, co se v určitých kruzích neodpouští. A nezapomeňme, že ze 138 kardinálů kteří půjdou do konkláve jmenoval 110 právě zesnulý papež František.

Sledujte mě na Twitteru

Koledníků se bojíme

Gari s Norou jsou vždycky první u dveří, když někdo zazvoní, skáčou u nich, ohlížejí se, kde jsem, proč se tak flákám, ať koukám co nejrychleji otevřít a když se konečně nesnesitelně pomalu přiloudám a dveře otevřu, vystřelí ven a řvou u vrátek.

Tak je to vždycky, ať přijde kdokoli, známý, neznámý, pošťák nebo návštěva z Marsu.
Nesmí to být koledník.

Koledníci jsou bytosti podivné, vzrůstu malého, hlasu tenkého. Ke dveřím Gari s Norou doběhnou, ale tam zůstanou a štěkají z bezpečné vzdálenosti a čekají, až to s koledníky vyřídím. Když se vrátím, je na nich vidět úleva. Tentokrát to dopadlo dobře. Ale co příště? Zvládne to pán? Měla jsem pocit, že už to bylo tentokrát na hraně a že to nedá!

Nezklamal jsem, zvládl jsem všechny koledníky (u nás to obstarávám já, jak jste pochopili). Už v tom mám praxi. Koleduje se přece každý rok a to je furt, nezdá se vám?