Vláda bude hájit neobhajitelný rozpočet
Kolik dobrého mohla za tři roky tato vláda vykonat s nezviklatelnou parlamentní většinou 108 hlasů! Ve čtvrtek vstupuje do parlamentního klání s návrhem rozpočtu, který je už týdny vláčen v médiích i po oficiálních platformách jako cinknutý: nestydatě, až nepochopitelně minusový a k tomu ještě našlehaný ne moc důmyslnými účetními triky. Přepracovat rozpočet podle připomínek NRR je jediný možný návrh, proti kterému nelze odborně nic namítnout. Bude hořké a potupné, pokud zazní od opozice. Měl by zaznít z lavic vládních poslanců, když už to neudělala vláda sama. Ještě horší bude, pokud budou vládní poslanci NRR a jejího předsedu Mojmírem Hampla ignorovat a odsouhlasí nepravdivá hausnumera. Proč ji potom zákonem zřizovali a proč ji platíme? ptá se na Twitteru Miroslav Kalousek.

K opozici se přidají i čtyři pirátští poslanci. Jsou velmi rozhořčení a mají dlouhý papír námitek a požadavků, které vyvolávají dojem, že jim ho diktovala Venezuela Maláčová. Přitom jde o rozpočet, který stavěli a nafukovali i jejich ministři, dokud byli ve vládě a netušili, že sedí za jedním stolem s podvodníky a gangstery.

Ano, je tuze lákavé a tudíž snadné si utahovat z Pirátů. Ale pozor, na jejich výkonu záleží, jestli se za rok provolí do poslanecké sněmovny. Kdyby si Pánbůh vzal po čtyřech letech zase volno (ale to by musel odjet někam hodně daleko) a současná vládní sestava by obhájila mandát, Piráti by pravděpodobně byli přece jen jiný druh opozice, než je ANO, SPD, eventuálně než rudá smečka, která se vinou výkonu Fialovy skvadry do parlamentu možná taky dostane. Asi by přece jen byli ochotni tu a tam vládu podržet a tolerovat. Aby to mohli udělat, musí se do parlamentu dostat a aby se tam dostali, musí v nadcházející parlamentní vřavě být slyšet.

Politika je plná paradoxů.

Nezapomněl jsem

Alejkou mezi Šmoulovem chodím s Gari a Norou dvakrát, třikrát denně. Tvoří ji rozmanité stromy, ale také keře. Na třech místech šípky. Obec se o alejku stará, nechává prořezávat větve a zakracovat keře, ale co je to platné, ty šípky rostou pekelně rychle.

Pejskům je to jedno, šlahouny se vinou vysoko nad jejich hlavami. Lidi už prošlapali cestičku, něco jako výhybku. Vždycky si říkám: až příště půjdu, vezmu si zahradnické nůžky a šlahouny zlikviduju.

Dnes jsem nezapomněl a už se nemusí chodit výhybkou. Až do doby, kdy se potvory zase rozrostou a já budu chodit dvakrát, třikrát denně a po návratu si budu vyčítat: zase jsi zapomněl vzít s sebou ty nůžky!