Státní rozpočet se stylu kabaretního vystoupení
Začalo to už tajnostmi kolem chystaného rozpočtu. Ministr financí Zbyněk Stanjura je odůvodňoval tím, že by se kolem rozpočtu nadělalo moc řečí. Což by určitě bylo a v tomto smyslu mají tajnosti logiku. S výhradou, že řeči byly kolem tajností. Pro vládu by bylo lepší, kdyby rozpočet nezveřejňovala nikdy, měla by víc klidu na práci. Možná, že se takové opatření chystá, tentokrát k němu nedošlo a rozpočet zveřejněn byl – o půlnoci z 31. srpna na 1.září. Měl být naplněn slib, že se tak stane do konce měsíce, slib naplněn byl. Aspoň v tomto případě nebude opozice moci oprávněně křičet, že vláda lže.

Opozice – slovy Aleny Schillerové, je v šoku. Být v šoku je v naší politice trvalý jev, horší je, že se šok přelévá i do širších vrstev obyvatelstva. V zásadě je Schillerová v šoku z toho, že rozpočet se schodkem 230 miliard zasáhne střední třídu, živnostníky a rodiny. Jenže takto schodkový rozpočet je jako přes kopírák podobný svou výší rozpočtu z doby, kdy ona sama šéfovala ministerstvu financí: je o nějakou tu desítku miliard nižší, ovšem za poslední roky jsme si zvykli, že deset miliard sem, deset miliard tam není žádná míra. Kdepak jsou ty časy, kdy kolem schodku čtyřiceti miliard zuřila nelítostná bitva. Základ schodku je skutečnost, že se prošustrovalo 100 miliard příjmů státu zrušením superhrubé mzdy, což je společné dílo… ANO Aleny Schillerové a ODS Petra Fialy. Nesmějte se tak moc nahlas!

Schillerová přinesla do televize ironický diplom vládě, ale skutečná šaškárna spočívá v tom, že nelítostní rivalové se mlátí přes nos před objektivy televizních kamer, ale v realitě dělají totéž. Hlavně odmítají říznout do živého a omezit agendu státní správy, bobtnající činností jedné vlády za druhou až k současnému obludnému stavu.

Který zas tak moc obludný není proti tomu, co přichystá vláda příští, ať bude jakákoli.

Aby dojem komiky byl dokonalý, k rozpočtu se vyjádřil i Pirát Ivan Bartoš. Piráti prý návrh nepodpoří, vadí jim nedostatečná podpora bydlení. To říká ministr odpovědný za aktuální debakl stavebního zákona. To ale je už jen závěrečný gag cirkusového představení.

Prjev uznání

Úderem čtrnácté po obědě a někdy po páté odpoledne zahajují Gari s Norou nátlak na druhou, respektive třetí procházku. Omrzují, postaví se před člověka a čumí, Nora přišla nedávno s novinkou. Postavila se přede mne a drobně cupitala na místě, předvedla něco jako taneček. Poselství jsem pochopil: jdeme.

A dnes? Neděle byla ve znamení stříhání břečťanu. Děláme to každý rok, jinak by nás břečťan pohltil i s bačkorami. Na žebříku s nůžkami kraluje Ljuba, já bych to udělal špatně. Já uklízím listí a držím žebřík.
Není to úplně jednoduchá práce. Trvá dlouho. Do pěti? Jistě. Do šesti. Do sedmi…
Žádní nátlaky, žádné ťapičkování. Mají uznání, že někdy je třeba respektovat práci. Procházky se dočkaly, ale až pozdě. Jednou v roce má břečťan přednost.