Jak organizovat protest
Důsledně se držím zásady „kdo neumí, ten učí" a proto zde budu dnes kázat o umění pořádat protestní shromáždění. Sám s tím mám takřka nulovou zkušenost, protest jsem spoluorganizoval jen jednou a to už dávno, v roce 1998. Tehdy jsme spolu s Ivo Lukačovičem a Patrickem Zandlem vedli protestní průvod Internet proti Telecomu na Žižkov k centrále gangsterské, tehdy státně monopolní organizace. Dnes už by to nemělo smysl, protože máme tři nestoudné vyděračské kartelově spojené organizace, jedna si kupuje přízeň pokrokových médií bombastickou podporou manželství homosexuálů. Takže jsem zcela nekompetentní a fakticky jen reaguji na to, čeho jsem byl zprostředkovaně svědkem v pondělí při protestu zemědělců – a srovnávám to s úspěšnými akcemi minulosti.

Těch bylo povícero, ale zjevně nejúspěšněji si vedl spolek Milión chvilek pro demokracii. Třicet let po Listopadu dostal na pražskou Letnou čtvrt miliónu lidí a měl velký podíl na tom, že vnikly dvě koalice, které pak ve volbách porazily Babiše. Charakteristické rysy: spolek věděl, co chce, po organizační i technické stránce vše připravil a měl zcela jasno, koho pustí na pódium a co tam kdo bude povídat.

Traktoroví demonstranti mají jednu nespornou zásluhu, neudělali bordel v Praze, jak se mnozí domnívali, chovali se ukázněně, kvůli nim nevázly sanitky a policejní vozy, jak se to děje protestujícím lepičům k vozovce. V čem udělali chybu: neohlídali si, kdo bude mluvit jejich jménem. Když chtějí vést dialog s vládou, nemůžou roli mluvčího svěřit člověku, který bájí o zrušení demokratického systému a nahrazení vlády skupinou jakýchsi odborníků, které obratem dodá. Chyběla odvaha postavit někoho z jejich středu a převládla snaha dát důvěru „pánovi z televize". A už vůbec neměli připustit, aby se na protest přilepili mašíblové, kteří kolují Prahou a protestují jednou proti rouškám a očkování, podruhé proti Ukrajině a Izraeli a teď přišli provolávat slávu Putinovi na zemědělský protest. Nakonec to dopadlo tak, že ministr zemědělství Marek Výborný chtěl s nimi mluvit, ale místo zemědělců měl proti sobě stádo, které mu nadávalo. Tak holt šel zpátky na ministerstvo a zemědělci nastartovali traktory a jeli domů.

Samozřejmě že tím nic nekončí a občané si pohled na dlouhé řady traktorů vtiskli do paměti. Je sice komické a paradoxní, že pondělní protest sice dostal punc fiaska, ale vizuální a emoční dojem zůstal – jako zatím nejsilnější protest proti hujerským výstřelkům Zeleného údělu. Komické a paradoxní na tom je to, že zemědělství zaměstnává 1,8 % pracovní síly, kdežto v likvidovaném automobilovém průmyslu pracuje 180 tisíc lidí a zatím je ticho po pěšině. Ale všeho do času, hrozba Detroitem je za dveřmi a zásady jsou univerzálně platné. Po vzoru úspěšných: důvěryhodné lidi do čela, jasné požadavky a mašíbly a dezoláty poslat za plot.

Nechoďte tam, je tam bláto

Nechoďte tam, je tam bláto, varoval mě soused. Že v lese tahali klády a po cestách se nedá projít. Po kolena bláta.

Což o to, taky nemiluju bláto a už vůbec nemiluju sprchování zablácených psů, ale co je to platné, povinnost je povinnost. Vydali jsme se tedy alejkou na pravidelný okruh. V alejce žádné bláto. Pokračujeme na místo zvané U dubu. Žádné bláto. Pak na křižovatku k Markovičkám. Žádné bláto.
Tak bych mohl pokračovat až na konec okruhu, tedy až k vrátkům na naši zahradu.
Na půl cestě poznání: mě se nechce jít na procházku, to bylo sdělení skryté pod „nechoďte tam, je tam bláto..."