Piráti změnili osazenstvo můstku své lodi
Odcházejícími Ivanu Bartošovi na sobotním sněmování udělili Piráti potlesk ve stoje, což mu bylo platné jako mrtvému zimník. Donedávna vicepremiér a ministr se teď Bartoš stal prostým pirátem. Předsednictví ve straně se zřekl sám o své vůli, když ho Petr Fiala vyhodil z ministerstva pro místní rozvoj. Piráti z toho udělali velmi zbrkle vyhazov pro celou stranu a odešli do opozice. Měli od té doby docela dost času na to, aby si dali led na hlavu a poprosili Bartoše, aby se ke kormidelnímu kolu vrátil. Místo toho si usmysleli totální změnu a v sobotu ji uskutečnili.

Hned po změně odešly od Pirátů dvě výrazné osobnosti, Marcel Kolaja a Jana Michailidu. To je jako kdyby od Babiše odešel Havlíček s Schillerovou. Výrazná osobnost ale nastoupila: donedávna pražský primátor a nynější náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib se stal předsedou Pirátů. Za jeho primátorování Praha definitivně zastavila svůj rozvoj a dnes je to mrtvé město. Dopravní systém je rozložený, doprava ochromená. S tímto profilem nastupuje Hřib do pirátské strany a slibuje, že z ní udělá efektivní těleso standardního stylu. Přitom Piráti byli pro určitý typ občanů sympatičtí právě tím, že nebyli tradiční strana. To byla jejich přednost a přitažlivost, tu teď ztratili. Zdeněk Hřib žádný vězeňský autobus nevystaví (to by na něj musel namalovat i někoho z Dopravního podniku, v jehož dozorčí radě sedí). To spíš navrhne zelené ostrůvky s lavičkami na dálnici D1. Kdo stojí o středovou stranu s pozitivním programem? Nebo se snad Hřib chce se svými dvěma procenty (dá se čekat) do Fialovu batohu s nápisem SPOLU?

Bude zajímavé sledovat, kdo asi bude Peksu a Michailidu následovat. Nechce se věřit, že by „pirátstvo" bylo takové stádo ovcí, aby si VŠICHNI nechati líbit v čele strany tak notoricky kravaťáckou establishmentovou figuru jako je Zdeněk Hřib. Každopádně cesta do politické propasti pokračuje. Kdo si dnes vzpomene na dobu, kdy Ivan Bartoš odjel do Bruselu sondovat, jak ho tam budou vítat jako českého premiéra!

Mlha přede mnou…

Odpoledne jsem to odkrokoval, viditelnost u nás dosahovala 105 (mých) kroků. Nečekejte ode mě ale žádné děsuplné historky. Gari s Norou mají převážně bílou barvu a je fakt, že v mize nejsou moc vidět, ale chovají se jako to dělají v noci nebo kdykoli jindy: drží se mě.

Pravda je, že mi Gari občas zmizí z očí a pak na ni zavolám. Vynoří se z mlhy a tváří se udiveně. Jsem přece tady, proč mě voláš? Já o tobě vím, jak to, že mě nevidíš?

V pondělí má být zase mlha a tak tedy uvidíme (vlastně neuvidíme). Že by zasněžilo? Nic tomu nenasvědčuje. I když je pravda, že v lese mi cosi studeného padalo na hlavu, ale to byly zmrazky tající na větvích.