Zatímco SPOLU dělá všechno pro to, aby volby prohrálo s každým, včetně STAN, do popředí se dere Stačilo! Kateřiny Konečné. Připomínám, že je to něco jako trojstrana registrovaná na pana Vidláka (to je jeho nom de guerre) a sestává z Kateřiny Konečné a příslušenství. Tedy: z komunistické strany, České strany národně sociální a něčeho, co se jmenuje Spojení demokraté – Sdružení nezávislých. Zajímavá a viditelná je jenom Konečná, to všechno kolem je trochu jak to známe z amerických filmů: jede auto novomanželů a vleče za sebou plechovky na špagátě. Co je SD-SN ví pánbu. O národních socialistech víme, že to kdysi bývala důležitá strana, ale po roce 1948 ji komunisté znárodnili a zařadili do tzv. Národní fronty. Dnešní ČSNS je slitina trosek předchozích neúspěšných stran s podobným názvem a je zajímavá jen rvačkami na vedoucích postech. Tento obskurní spolek čerstvě odmítl pokus Jiřího Paroubka zatáhnout do Stačilo! svoji ukradenou ČSSD. Halucinování o „sjednocené levici" se tedy jaksi nedaří. Autentická sociální demokracie (její vykrvácené zbytky) pod vedením Jany Maláčové stále váhá se s komunisty spojit. Paroubek by tedy rád, zvlášť když vidí, že referáty agentur pro vytváření veřejného mínění přisuzují Stačilo! šanci překročit pětiprocentní limit vstupu do sněmovny. Není to nic divného. Obskurní politické spolky na okraji scény jsou často rozhádané a nejinak tomu je v tomto případě. Je divné, že Konečná svým „národním socialistům" jejich exhibici nezatrhla: nejsou jí k jinému užitku než jako maskovací síť, zakrývající, že Stačilo! jsou fakticky komunisté. Mohla by si houknout. Žádné plechovky za sebou tahat nemusí, celý ten podnik je firma „jednoho muže", tedy přesněji „jedné ženy". Možná, že Konečná by vedle sebe Paroubka nerada viděla, je to přece jen silná figura a mohl by jí ubrat místo na slunci. Slýcháme stesky a divení, že v dnešní době nemáme žádnou levici. Divím se, že se někdo takto diví. Vždyť u nás nemáme nic jiného než levici. Od Stačilo! se naše vládní údajná pravice liší jen v tom, že se jakž takž snaží držet ekonomických mantinelů (ehm… pokud budeme čtvrt biliónový schodek brát za cosi normálního), kdežto taková Konečná jede natvrdo. Takže Jiří Paroubek se bude muset o svůj návrat pachtit někde jinde. Nastala obleva, mírná sice, ale dostatečná na to, aby bylo bláto tam, kde byl včera ještě led. Pejskům je to samozřejmě jedno, mně ne. Ledové počasí má tu výhodu, že po návratu z procházky mohu Gari s Norou pustit dovnitř a nemusím jim utírat tlapky, natož abych je hnal do sprcháče, co máme v garáži. Možná ještě na zítřek mi vydrží malý trik, že totiž s nimi po návratu obejdu po zahradě barák a nechám je vyráchat ve zbytcích sněhu. Jsou to dobré duše. Jdou oddaně za mnou, místo aby si sedly na rohožku a štěkaly:
|