Jsme země nikoho?
Výprava amerického komentátora Tuckera Carlsona do Moskvy s cílem pořídit rozhovor s Vladimírem Putinem vyvolala celosvětovou pozornost. Rozhovor ve středu večer zveřejněn nebyl, nicméně z dikce Carlsonova vyjádření lze odhadovat, jak dopadne. Hospodářské noviny koncem ledna přinesly rozhovor s Donaldem Trumpem juniorem. Marek Miler ho pořídil na veletrhu zbraní v Las Vegas. Junior v něm v podsttatě opakuje základníteze amerických ukrajinoskeptiků, u nás je přejímá Václav Klaus. Toto je tresť argumentace:

Rusko se nechystá na invazi do jiných zemí. Pravděpodobně zažívá na Ukrajině pořádný neúspěch, ale dali jsme mu všechny záminky: řekli jsme, že odstraníme nárazníkovou zónu, zemi nikoho. Naši spojenci nebyli v NATO. Řekli jsme, že posuneme NATO 1500 mil blíž k Rusku, přímo na jeho hranice. To nebyli inteligentní lidé, kteří dělali tahle rozhodnutí. Je to otřesné, co se tam nyní děje: smrt a ničení. A nikdo mi neumí říci, jak by mělo vypadat vítězství. Ani jeden americký politik nemá srozumitelně formulovaný plán, co vítězství znamená. Můj otec jen chce, aby zabíjení skončilo, a to by přece nemělo být kontroverzní. Ale je, protože je to celé o penězích. Dokud se peníze nezastaví, bude to pokračovat navěky.

Těžko si to vykládat jinak než jako ideovou přípravu toho, co bude dělat jeho otec, pokud se vrátí do Bílého Domu. Carlson se na tom vydatně podílí – už svým „úvodem k rozhovoru". Až ho zveřejní, bude jasnější, co by nastalo, kdyby se tyto úvahy měly realizovat praktickou americkou politikou.

Úvahy vycházejí z teze, že Česko – a další státy které nově vstoupily do NATO – byly cosi jako země nikoho. Ony nechtěly být zemí nikoho, do NATO vstoupily a to opravňuje novodobého ruského cara, aby po takřka 75 letech míru porušil hranice v Evropě a zahájil válku.

O nic jiného zde nejde, je to podstata sporu: jsme země nikoho? Máme se podvolit myšlence, že jsme země nikoho? Když vláda usiluje o naši účast na kontinentálním zbraňovém systému F-35, pak signalizuje, že nejsme země nikoho. Naopak, že jsme součást společenství budujícího svoji obranu. Koncept „gripeny stačí" přitakává myšlence „jsme země nikoho".

Toto je třeba si připomínat a touto optikou vnímejme i chystanou proklamaci Vladimíra Putina, prostředkovanou prominentním americkým žurnalistou. Ve svém vystoupení potupně mluví o „propagandistech", ovšem on sám se už osvědčil jako propagandista – stručně řečeno, propagandista „země nikoho".

Je to možný… v únoru a sníh?

Je to tak, večer pršelo a váhal jsem, kdy vyrazit na večerní procházku. Jak tak koukám, ono sněží! Vytáhl jsem tedy kabátky, natáhl je Garině a Noře, rozsvítil jim obojky a s baterkou v ruce vyrazil vzdorovat živlům.

Dlužno podotknout, že zareagovaly správně, když jsem otevřel domovní dveře. Vystrčily čumáky a hned je zastrčily. Byl jsem krutý a trval na svém, třebaže bylo počasí „že by psa nevyhnal", jak praví staré rčení.
Vrátili jsme se, už jsme se osušili.
A to nás čeká povel „vyčurat a spát"...