Kola dějin někdy šmajdají
Pondělní vystoupení šéfa Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky nejspíš vyvolá vlnu odsudečných komentářů. Hovořil o globalizaci zla, výslovně poukázal na sbližování Ruska, Číny, Íránu a Severní Koreje. Poučí se ze svých chyb (Rusko) a půjde za svým cílem. A to je jako první krok opětovně ovládnutí střední a východní Evropy. A nesmíme zapomínat, že i teď, po dvou letech války, disponuje Rusko stále nebezpečnými bojovými silami, které dosud válku nepocítily, řekl mimo jiné. Vzbudí to nevoli, úplně stejně, jako když náčelník generálního štábu Karel Řehka opakovaně varuje před sílící hrozbou a snaží se v lidech povzbudit ostražitost a hlavně – odhodlání připravit se na obranu. Koudelkovo vystoupení ve sněmovně se odehrálo v týž den, kdy slovenský premiér Robert Fico jednoznačně odsoudil rozhodnutí amerického prezidenta Bidena povolit Ukrajině použít americké zbraně k palbě na cíle na ruském území. Zajímavá shoda.

Těžko se ubránit úvahám, právě ve dnech připomínky listopadových převratných událostí před 35 lety, zda se může minulost vrátit, zda nás ruská říše zla může vtáhnout zpátky do své gravitační sféry. Obavy vycházejí z faktů. Podle ruských not zpívají jednotlivci, ale i početné skupiny a viditelné politické entity. Motivace může být různá, od naivního pacifismu přes potřebu být v opozici za každou cenu proti všemu, až po otevřenou služebnost nabízenou cizí mocnosti. V této souvislosti je dobře připomenout, že do chomoutu Ruska nás nezatáhl Stalinův poskok Klement Gottwald, ale ryzí demokrat Edvard Beneš, asistovaný Janem Masarykem – v blouznivé představě Československa jako jakéhosi mostu mezi dvěma světy. Ještě doslova pár let tomu nazad se o totéž snažil prezident Republiky Miloš Zeman, a ve stejném duchu pracuje i teď, ve svém „aktivním důchodu".

Takže znovu, je třeba brát velmi vážně, co říkají lidé jako Michal Koudelka nebo Karel Řehka. Bohužel, někdy je to těžké, jako zrovna teď, kdy neuvážené výroky premiéra Petra Fialy znevažují důvěryhodnost vládní garnitury. V záchvatech smíchu bychom neměli zapomínat, že doba je velmi vážná. Kéž bychom byli schopni si vzít příklad z Poláků. Oni upevňují svoji ekonomiku stejně jako obranu. Jezdíme k nim pro levnější potraviny po jejich nových silnicích a přitom mají na svém území americkou armádu a ve východním směru budují obranný val.

Poláci se poučili, Slováci jsou zřejmě nepoučitelní. My se plácáme někde mezi.

Naštěstí to není nic vážného

Stalo se to, když Ljuba šla jen s Gari, Nora zůstala doma. Co čert nechtěl, kde se vzala, tu se vzala volně ložená vlčačka na Gari vletěla. Gari se marně snažila vlčandě utéct. Vlčanda ji začala mordovat. Ljuba si schovala ruce (nikdy nestrkat ruce mezi psy!!) a roztrhla je. Gari to odnesla kousnutím vlevo do zadku.

Šlo o to, jestli se rána zanítí. Naštěstí se hojí dobře, žádný otok nebo hnisání. Gari jen pomaleji chodí a do schodů jí musíme pomáhat. Něco podobného se naposled stalo před mnoha lety, pro změnu jsem byl u toho já. Bylo to krátce po nastěhování do Zvole, v sousedních Zahořanech vyletěla vlčanda – tehdy ještě na Irisku. Zítra uvidíme, věřím že už bude v pořádku.