Fico vstal z mrtvých a jede bomby
Slovensko je už třicet let cizina a přece to není cizina. Poté, co jsme slyšeli Vladimíra Iljiče Zaorálka hřímat, že má Česko vládu kolaborantů, je to jen otázka času, místa a osoby, kdy se dozvíme, kdo z našich politiků je americká kurva. Zatím tu osobu nemáme, ale ne, že by nebyla snaha. Andrej Babiš je umečený majitel pekárny s oporou v dědečcích a babičkách, ale úderné oddíly ve stylu SA a SS by do ulic vyslat nedokázal. Další snaživec Jindřich Rajchl slibuje na billboardech, že nás zbaví Green Dealu a už si nevšiml, že GD vlastně dnes nikdo nechce, je po sezóně. Filip Turek zase slibuje, že v Bruselu nezradí. Co a koho? V duelu nedokázal oponovat ani tak měkké housce, jako je Danuše Nerudová: když mu hned zkraje předhodila, že "se oponentovi vysmívá", na její „žert" na téma Motoristé & Traktoristé nedokázal oponovat ani tak, že ona se a) vysmívá, b) pokládá traktoristy = zemědělce, živitele národa za cosi pejorativního. Ne, z mraku jménem Turek bajonety taky pršet nebudou.

Zato Robert Fico je jiný formát a bůh zaplať, že takového nemáme. Ani Sládek mu nesahá po paty, je to plnohodnotný následovník Vladimíra Mečiara. Pusťte si jeho projev.

Je v něm všechno, věrolomný západ ani Soros nechybí. Liberálové číhají zpod kanálových poklopů. Z projevu sálá taková síla a nenávist, až se jeden diví, zda to povídá chlapík, kterému na pěti místech provrtaly vnitřnosti střely 9 mm Luger před třemi týdny. Je to skoro jak v těch filmech, kde hrdinu trefí pancéřovka a on si ránu zamotá kapesníkem a na motorce pronásleduje střelce. Kdyby Ficovi Slovensko patřilo, byla by na místě odpověď, ať si ho sbalí a odtáhne s ním za Volhu. Nepatří mu, chvála bohu. Bohužel se ale dá čekat, že teď mu bude Slovensko patřit přinejmenším víc než před tím.

Počet obyvatel Česka se přehoupne přes mez 11 milionů, díky slovenské emigraci.

80 let od invaze v Normandii
Je to kulaté výročí. Poslední významné výročí stvořilo „normandský formát", to se ještě dalo jednat s Ruskem o Ukrajině. To bohužel možné není. Tehdy ještě oslavy mohly být součástí současné politiky, teď už je to opravdu jen historie. Noviny mají novou kapitolu, ta stará je uzavřená. Lidi fascinuje, protože to byl příběh s jasně definovaným zlem a špatní prohráli a dobro zvítězilo.
Jsme jinde. Dobří zblbli a zlí vylézají ze všech koutů.

Jak to ta potvora může vědět

Dávám si po obědě dvacet. Když to jde, tak vždycky. Pejskové jsou na svých pelíškách.
Je to opravdu jen dvacítka neboli dřímák. Ležím na zádech, přes sebe mám deku a obličej si kryju malým polštářkem. Probudím se a otevřu oko. Jedno oko.
Gari to okamžitě ví. Vyletí z pelechu, běží ke mně a opře se mi packami o hruď. Nora pochopí, že se jde ven a začne štěkat.
Siesta skončila.
Jak ale ta bestie pozná, že jsem otevřel oko? Copak mi vrže oční víčko, jako když se otevřou dveře do špajzu?