Duel Biden – Trump
Vystoupení Joe Bidena a Donalda Trumpa v TV CNN dopadlo dobře: ani jeden, ani druhý při něm nezaklepal bačkorami a odešel po svých. I když, nemusím být Džamila Stehlíková abych viděl, že Biden k tomu byl blíž. Reakce oscilují mezi zděšením a lítostí, že stále ještě vůdce svobodného světa dopadl tak, že volí mezi starcem a ještě větším starcem. My, co jsme taky starci a hodně pamatujeme, se nedokážeme zbavit vzpomínky, jak v Kremlu museli zapínat generálnímu tajemníkovi komunistů Černěnkovi knoflíky od kabátu. Tehdy se svobodný svět smál a k nám se ten smích donášel. Dnes se nesmějeme, USA nám to předvádějí v přímém přenosu v televizi..

Ale abych nebyl příliš optimistický, ono je to všechno ještě mnohem horší. Netýká se to totiž jenom USA. Ve Francii jsou volby na spadnutí a takzvaně rozumný politický střed je mimo hru. Horší vizi podle mě nabízí levice, horší pro Francii i pro nás. Pokud by vyhrála Marie le Pen, dá se čekat přerod ve stylu Giorgie Meloni. I když pořád budou lidé jako Mikuláš Peksa od Pirátů, který lpí na vizi Meloni jako fašistky, a na argument, že podporuje Ukrajinu proti Rusku argumentuje, že i ten Mussolini poslal nějaké vojáky ke Stalingradu. Pokud by ale vyhrál Jean-Luc Mélenchon a jeho Lidová fronta, pak by ve Francii bylo našlápnuto jako ve Španělsku, kde po vítězství taktéž Lidové fronty v roce 1936 následoval rozvrat a ten vyústil do občanské války, v níž zvítězil Francisco Franco. Mussoliniho kamarád.

Ale to není jediný temný výhled. V Británii skoro jistě (=jistě) vyhrají labouristé. To znamená, že všechno, kvůli čemu jsou dnes Britové nespokojení, bude ještě horší. Kam rozvrat povede ve Francii, si umíme představit, k soft podobě občanské války. Na občanské války je Francie zvyklá, kdežto Anglie ji měla před více než čtyřmi sty lety, takže to bude nová zkušenost. I když, nová krev z jihu může nasadit vyšší grády. Jak to bude, dozvíme se později, Francie je na řadě.

Netěšme se.

Dneska beze mě

Přes den pěkné počasí a pak odpoledne bouřka, liják, kroupy. U nás ve Zvoly boží dopuštění, spadla elektrika, práskalo to ze všech stran… a Ljuba byla na pejsky sama, já byl v Praze na jednání, pil kafe a koukal oknem, jak voda teče z nebe proudem.

Parkoval jsem v obchoďáku, garáže voda zaplavila a bylo štěstí, že vůbec pouštěli auta ven. Volala Anna Marie, že ji to chytlo venku a větev jí rozbila čelní sklo u auta. Silnice ze Zbraslavi do Vraného policejně uzavřená, protože kamení zatarasilo trať Sázavského pacifiku.

Když jsem dojel domů, vracela se Ljuba v promočené nepromokavé bundě a dvěma totálně promočenými pejsky.
Já byl mimo. Takže nemám o čem psát.