Nevidím mnoho důvodů, proč se zabývat ať už Xaverem Veselým nebo Magnou Vašáryovou, nicméně výroku Veselého se bude věnovat poslanecká sněmovna a z nedostatku lepšího to tedy za námět ke glose stojí. Tedy fakt, kterak se slovo prdel (a další jemu emočně souměřitelná) stává součástí politického slovníku. Použil ho pan Veselý s adresací na paní Vašáryovou a zcela nedávno jsme ho slyšeli zaznít hned dvkrát v televizní uměnovědné besedě věnované zkrášlení hlavního města, kde šlo o plastiky z díla sochaře Davida Černého. Tehdy byla adresace směřována ze strany státní úřednice k sochaři. Historie používání tabuizovaných slov je ovšem bohatá a do hluboké minulosti shající, připomenu slavné merde generála Cambronna v bitvě u Waterloo. Má úvaha je v této souvislosti následující. Slovo prdel je tabuizované a pokud ho někdo použije v médiích, budí to pozornost. Dal jsme ho do titulku už proto, že chci vyzkoušet, jak se to projeví na statistice čtenosti. Určitě se nestane, že by se čtenost bídně propadla. Zatím to vždycky bylo tak, že použití takového slova čtenost vystřelila hodně do výšky. Takže ta úvaha. Tabuizován byl alkohol, v USA ho zakázali ale protože ho pil každý, nakonec ho legalizovali. Sto let uteklo jako voda. Marihuana je zakázaná, ale protože ji hulí každý, proč ji nezlegalizovat? Trend tímto směrem jasně směřuje. Proto volám, zlegalizujme i slovo prdel. Je české, zvučné, lid ho miluje a používá. Do eurovoleb se to nestihne, ale je to škoda. Jak řízně by zněly slogany, dejme tomu, koalice SPOLU:
Spolu porazíme ty, kteří hazardují s bezpečím naší země i celé Evropy.
Babiš volá: Má to ovšem ten háček, že legalizace umožní použití prdele všem účastněným, takže se nakonec u těch voleb všichni sejdou u jedné urny. Naštěstí to nehrozí. Návrh není na stole. Sněmovna bude jednat jen o panu Veselém a paní Vašáryové a prdel zůstane u ledu. Dělám všechno proto, aby Gari s Norou nebyli žádní účastníci silničního provozu,ale… on ten provoz přišel k nám. Jako na potvoru se v našem Šmoulově ráno konala výuka dětí, bylo jich tu milion na kolech a koloběžkách. V naší ulici byl semafor na střídavé projíždění, o kus dál kruháč, na druhém rohu přikázaný směr jízdy… Lhal bych a stejně byste mi nevěřili, že se pejskové řídili semaforem pro střídavý provoz. To ne. Ale nenechaly se vybláznit, Nora neštěkala na koloběžky (a že jich tu bylo) a chovaly se řádně. Byly z nich skoro úřední osoby. |