Gratulace, míra hnusu překonána!
Na dno žumpy, do které stéká lež a neslušnost, se v prezidentské kampani dopracoval Miloš Zeman, když před jedenácti lety porazil Karla Schwarzenberga strašákem Benešových dekretů. Petr Pellegrini šel ještě níže, straší Slováky sloganem „Volte mír, ne válku. Pojďte volit, aby slovenští synové a vnuci neumírali ve válce!"

Slovenští vojáci šli naposledy do války po boku Hitlerových esesáků pod vlajkou Tisova Slovenského štátu. Od té doby po nich odchod do války nikdo nechtěl, nikdo to po nich nechce ani teď a v úvahu by to připadalo, pokud by imperátor Putin chtěl napadnout území NATO. Pak ovšem by museli Slováci volit, zdali se bránit anebo se zase přitulit do náruče nacistického diktátora. Taková varianta se jeví nepravděpodobná a pokud Evropa nepoleví v nastoupeném kurzu a místo rušení atomových elektráren postaví na nohy uvadající ozbrojené síly svých členských států, obavy před ruským vpádem nebude muset mít ani Slovák, ani Čech.

Je to velká hanba, že Pellegrinimu asistuje a dokonce i osobní přítomností pomáhá Andrej Babiš. Stejně jako aktuálně Pellegrini se i Babiš svého času znemožnil v televizním duelu, když prohlásil, že by se stavěl proti tomu, aby Česko bojovalo po boku napadeného Polska. Rozdíl tu ale je. Pellegrini si v té hanbě libuje a nepokouší se vykroutit, kdežto Babiš po svém tehdejším vystoupení v České televizi podle svého zvyku zbaběle kňučel a vykrucoval se.

Tolik tedy ke kampani, nad kterou lze leda kroutit hlavou, jak je bizarní. Pokud jde o bizár, korunu všemu nasadil Igor Matovič, když nabídl Pellegrinimi 7 milionů eur, pokud bude ochoten usednout k detektoru lži a odpovídat Matovičovi na jeho otázky. Toto bylo premiérem Slovenska. Toto asi bude prezidentem Slovenska.

Jaká úleva, že to můžeme sledovat přes hraniční čáru… Že by v budoucnu přes závoru?

Návštěva dob dávných

Vraceli jsme se s Ljubou a pejsky z vejletu a vzali jsme to přes Slapy. Ano, nedaleko je Slapská přehrada, Slapy jsou moc krásná ves a já tam prožil prvních osm let života, do školy jsem tam začal chodit, v první třídě nás měl pan řídící Komárek. S Ljubou jsem už navštívil dům, kde jsme tenkrát v nájmu bydleli. Patří stejné rodině, byli doma i tentokrát a moc hezky nás znovu přijali. I Gari s Norou.
Když jsme tu byli posledně, doprovázela nás Iriska, předchůdce Gari a Nory, taktéž plemeno pointer. A reagoval úplně stejně jako Gari s Norou. Když se jim řeklo, že jsem tu bydlel, když jsem byl jen o trochu větší než jsou ony, daly najevo, že je jim to úplně jedno.
Mně to jedno nebylo. Člověka ty návraty berou u srdce.
Na fotce Gari s Norou v autě, v pozadí slapský kostel. Je krásný, barokní, a jsou i určité náznaky, že při v jeho konceptu mohl mít prsty i samotný Santini.