Konečně dobrá zpráva
Lednová meziroční inflace klesla na úroveň 2,3 procenta, přičemž Národní banka předpokládala 3 procenta a to měla být velká změna k lepšímu. Na nějakou dobu tedy skončily ty chmurné komentáře na téma „nejhorší v Evropě". Jsem tomu rád, jak se dnes (imbecilně… nenávidím ten novotvar jsem tomu rád) coby člověku pozitivně laděné letory se mi nechce pořád psát o tom, jak je všechno blbě. Drama s inflací máme za sebou? Kéž by tomu tak bylo, jisté to není, ale chválabohu za každou dobrou zprávu. Ona ta inflace přijít musela. Málo platné, helikoptérové rozhazování peněz v covidové době muselo na veřejných financích zanechat stopy. Navíc jsme si zvykli na ttezi, že stát je tu od toho, aby lidem pomáhal – a Babiš na tom zakládá svoji agitaci před volbami, které pravděpodobně vyhraje. Přitom stát by tu měl být od toho, aby lidem nepřekážel si pomáhat sami. Ale zpět k tématu, inflace klesla a na Twitteru už Petr Fiala jásá.

Má proč a přejme mu to. Otázek je kolem toho mnoho, dvě jsou podstatné. Do jaké míry se o to zasloužila vláda? Podstatnější je ta druhá: ocení to lidi, ocení to voliči? Průzkumy dlouhodobě ukazují, že lidé jsou ve své většině spokojení s životní situací, ale zásadně nespokojení s vládou. Kdyby věřili tomu, že vláda má na jejich životní situaci významný vliv, výzkum by nutně musel dopadnout jinak! Ale nedopadá. Navzdory tomu, co jim říkají politologové a sociologové a ekonomové a analytici, lidé tuší, že vláda, to je jen parazitní struktura na těle státu. Něco jako když se blecha veze na psu. Navzdory tomu chodíme k volbám a hlasujeme, aby bylo líp. Nebude, nemůže být, protože žádná vláda nemá na stát žádné páky, stát si dělá co chce. Jede samospádem.
Momentálně jede tak, že inflace klesla na 2,3%. Aspoň že tak...

To už je osm?

Sedím u počítače a pracuju. Nora leží na pelechu kousek od psacího stolu, Gari leží na kanapi za mými zády. Jsem zabraný do práce. Najednou slyším kvílení.

Otočím se a kanape je prázdné. Gari je pryč. Kouknu dolů na monitor. To už je osm?
Ano, je osm a Gari sedí přede dveřmi ložnice a kvílí, protože v osm má chodit na svůj pelech.
Pořádek je pořádek a já nemám co se šťourat v počítači, když ona má jít spát.