Von der Leyenová předkládá kompas pro Evropu
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prezentovala dokument nazvaný Kompas EU pro znovuzískání konkurenceschopnosti. Už sám název provokuje k nedůvěře a následné ironii. Když jde o „znovuzískání konkurenceschopnosti", znamená to přiznání, že „Evropa" přestala být konkurenceschopná. Načež nejvýše odpovědná osoba za tento politováníhodný stav nastaví „kompas" a máme věřit, že směr je nastaven správně a že se jím bude někdo řídit.

Zveřejněná tisková zpráva obsahuje několik momentů, jichž bych se rád dotkl. Než se k tomu dostanu, dovolte zásadní poznámku.

Pořád se píše a mluví o „Evropě" - také v tomto dokumentu jde o „znovunabytí konkurenceschopnosti Evropy". Velký povyk například vyvolal nedávný vstup čínské firmy DeepSeek na scénu AI - USA mají tři takové firmy, Čína zatím jednu a „Evropa" odtrhávací víčka na flaškách. Proč používám ty uvozovky? Nejde mi do hlavy, proč se mluví o Evropě a ne jejích velkých státech, které byly ještě nedávno kolébkou vědecké a technické inovace. Manželé Curieovi byli Evropané, Einstein pracoval na evropské půdě, automobil a raketový motor byly vynalezeny v Německu. Ta doba je nenávratně pryč. Proč jsou evropské státy inovačně sterilní? Žádný evropský stát už nemá výrazný mezinárodní vliv. Někdo pořád halucinuje o nutnosti „evropské armády" a opomíjí, že žádná západoevropská země nemá funkční armádu. Ztratila se konkurenceschopnost evropských států a jejich firem. U zrodu světoznámého tchajwanského výrobce čipů TSMC ještě stál holandský Philips. Proč dnes není Philips výrobce špičkových čipů? Proč žádná evropská firma nedovede ani vyrobit standardní mobilní telefon? Jádro problému je zřejmě uvnitř národních států a jejich nastavení. Žádná živá voda z Bruselu je nespasí, tím méně, když kropenku drží ruka tak zprofanované osoby, jako je Ursula von der Leyen.

Když se tedy podíváme z tohoto úhlu, vidíme, že Evropská unie se svými institucemi není příčina úpadku, ale výsledek úpadku. Je taková, jakou si ji evropské státy sestavily a nastavily. Kdo nutil Španěly poslat Terezu Riberu do Bruselu jako inkvizitorku Zeleného údělu? Hrozil snad někdo Nizozemsku internacionální pomocí, když nepověří Wopke Hoekstru dát poslední ránu z milosti autoprůmyslu? Není to tak, že EU je parazit, který dusí cosi vzkvétajícího a živoucího. Unie je kolektivní produkt agonie členských států, který zhoršuje to špatné, co už v národních státech je.

Teď k evropskému kompasu.

Skutečně komická je zmínka, že se buzerace omezí na 25 až 35 procent. Buzerace buď je nebo není. Omezení buzerace na 25 procent znamená, že bude třeba zřídit orgán na omezování buzerace, který bude regulovat míru buzerace a výsledky reportovat orgánu na vyšším stupni. Víc k tomu netřeba podotýkat.

Zajímavá a snad i nadějná je pasáž o společném kapitálovém trhu. Otázka je, jak by vypadal a k čemu by sloužil. Všechny ty politiky ESG a NFRD a CSRD vedou k ideologickému, nikoli ekonomickému rozhodování bank: to je absolutně socialistický přístup k hospodaření a zaručená cesta k úpadku (který je viditelný). Třeba se ale opravdu podaří zpřístupnit více finančních zdrojů… ale muselo by to být s ohledem na efektivitu a ne „udržitelnost". Změnu přístupu v tomto ohledu však zveřejněný výtah sedmadvacetistránkového hutného dokumentu nijak nenaznačuje. Což ve mně podporuje skepsi a budu příjemně překvapen, pokud evropské státy opravdu nastoupí cestu ke konkurenceschopnosti. Jak to navrhovala tzv. Lisabonská strategie v roce 2000.

Počítání psů

Není to raketová věda. Máme psy dva, navíc jeden je špatný na tlapky a většinu času tráví na pelíšku v patře. Úplně snadné to není. Uvedu příklad.

Přijede Rohlík s nákupem, řidička zazvoní u vrátek. Nora i Gari štěkají, Nora zůstává v patře, Gari běží se mnou. Dělá povyk u dveří, nosíme s řidičkou ta a balík s minerálkami, Gari překáží. Potom hledám mobil, najdu a platím, loučím se a vrátím se nahoru do pracovny. Tam mě napadne, že bych měl spočítat psy.
Nora je už na pelechu, ta je jasná. Kde je ale Gari? Dokáže vyběhnout vrátky na ulici, ztratit se na zahradě, zapadnout do garáže a šmejdit kolem pytle s granulemi. Nikde není. Chvilka napětí. Konečně ji objevím na křesílku u okna v obýváku.
Psi spočítáni a mohu jít nahoru, abych o tom podal veřejnosti zprávu.