Vladimír Putin zavraždil Alexeje Navalného
O mnoho víc než je v titulku netřeba k věci dodávat. Putinova odpovědnost je absolutní. Věděl, že je na Navalného upřena pozornost celého světa. Nedělejme si iluze, že všichni Navalnému přáli svobodu, ale každý s minimálním zájmem o světové dění musel o Navalného existenci vědět a nemohlo mu ujít, že tento opoziční představitel je zavřen ve vězení. Kdyby Putinovi aspoň minimálně záleželo na pověsti civilizovaného vůdce země, dal by příkaz, aby se ve vězení o Navalného slušně postarali. V diktaturách je běžné, že se oponenti zavírají do vězení, ale nezřídka se vězňům dostává zvláštního zacházení, vzpomeňme na Su Ťij v Barmě. Jenže Putin se dal přímo na cestu politické vraždy. Taky si mnozí mysleli, že vražda Prigožina bude pod jeho úroveň. Nebyla. Ani vraždy Navalného se neštítil. Národu, který opět miluje Josifa Stalina vrah v čele imponuje, to je vysvětlení činu tak odpudivého. Tolik tedy k věci samé.

Naše domácí odezva je ve většině jednoznačná. Zaznamenejme, že se k vraždě vyjádřil s odsudkem i Andrej Babiš, ale také Jindřich Rajchl. Nestrkám oba do jednoho pytle, nicméně Babiš loví z Rajchlova pytle voliče, takže citovat oba v jedné větě není zase tak dalece mimo mísu. Navalnyj po sobě zanechal poslední video s prohlášením pro případ, že ho zabijí. Označil svoji vraždu za příznak Putinovy slabosti. Což je pravda v tom smyslu, že kdyby Putin byl skutečně silný, tak by Navalného nezavíral do koncentráku, natož aby ho nechal zabít. Potíž je v tom, že jeho nebezpečnost spočívá právě v této vražedné slabosti.

O to je naléhavější úkol posílit bezpečnost Evropy. Už ho začínají matně chápat i v Bruselu, Francie se s Německem dohadují, kdo bude hrát první housle, jak píše server Politico. Tak aspoň aby začaly hrát nějaké housle, zatím je neslyšíme hrát ani na foukací harmoniku.

To už je osm?

Sedím u počítače a pracuju. Nora leží na pelechu kousek od psacího stolu, Gari leží na kanapi za mými zády. Jsem zabraný do práce. Najednou slyším kvílení.

Otočím se a kanape je prázdné. Gari je pryč. Kouknu dolů na monitor. To už je osm?
Ano, je osm a Gari sedí přede dveřmi ložnice a kvílí, protože v osm má chodit na svůj pelech.
Pořádek je pořádek a já nemám co se šťourat v počítači, když ona má jít spát.