Jak u nás nevolíme Trumpa
Ono tedy jak kdo, někdo volí, někdo nevolí. Já bych nevolil, jelikož v souladu s učením Konfucia si myslím, že hlavní úlohou vládce je udržovat harmonii v říši. Trump, stejně jako u nás Babiš a dříve i Zeman harmonii ustavičně narušuje úplně zbytečnými žvásty. Ty pak odvádějí pozornost od často velmi racionálních činů. Trump se u nás dostal do popředí zájmu údajným prohlášením, že by jím vedené USA nepřišly na pomoc státu, který neplní finanční závazky vůči NATO a že by naopak vyzval Putina, aby takto nezbedný stát sežral.

Ono je to celé trotlovské, protože jak by se to prakticky předvedlo? Baltské státy, Polsko a Slovensko dohodnuté výdaje na obranu udržují, to by tedy měly Putinovi – asi s americkou pomocí? - umožnit letecký most, aby je přeskočil a napadl neplatící Česko a Německo? Ať Trump řekl nebo spíš neřekl cokoli, pro praktickou politiku to nemá žádný význam, protože v okamžiku krize by se zvažovaly zcela jiné faktory a rozhodovalo by se úplně jinak, než jak si to po Hurvínkově vzoru představujeme v době – dosud trvajícího – míru.

V jednom je ale Trumpovo poselství jednoznačné. Coby prezident nejtvrději tlačil na Evropu, aby svoje obrané kapacity navýšila. Vzpomeňme, jak intenzivně varoval před energetickou závislostí na Rusku. I jeho současné výroky se nesou v tomto duchu. Evropské instituce se budou z pohodlného spánku probouzet pomalu a ať letošní volby nakonec dopadnou jakkoli (ideální by bylo, kdyby se proti sobě nepostavili dva osmdesátiletí starci), Trumpova prostořekost funguje jako budíček. Škoda, že nezvonil silněji na přelomu dekády, možná že by se Putin evropský stát se západními spojenci neodvážil napadnout.

Štěkání na nepravý strom

Znáte to coby citát z kovbojky: štěkáte na nepravý strom, šerife. Dnes to ale bylo doopravdy. Odpoledne přišli pánové zrevidovat čidla zabezpečovacího zařízení. To je takové to zařízení, které jsme si nechali namontovat poté, kdy nás zloději vyvedli z iluze, že se v naší idylické vesnici nekrade. Zkrátka, přišli pánové a vrtali se v čidlech a Gari kolem nich pobíhala a štěkala na ně, zatímco Nora dělala totéž, ale v patře (neseběhne po schodech).

Chtěl jsme jim říct, vy dvě hňupy, vždyť to jsou kolegové, měli byste táhnout za jeden provaz, jste barákoví zabezpečovači!
Nechal jsem si to pro sebe. Nemělo smysl to vyslovit. V tom hulákání by to beztak nebylo slyšet.