Prostor pro vodu, prostor pro odvahu
Voda na mnoha místech stoupá, jinde opadá a odhaluje ohromující rozsah škod. Zabránit přírodním pohromám nelze. Je ale možné dělat kroky, aby škody byly menší a to se zjevně daří: třebaže - stručně řečeno – spadlo víc vody než v roce 1997, hlášeni jsou čtyři mrtví, kdežto před sedmadvaceti lety jich bylo šedesát. Vtipný postřeh měl Petros Michopulos v podcastu Kecy a politika: při těchto povodních byla mnohem míň vidět armáda. Nebylo třeba ji v takovém rozsahu nasazovat, protože civilní systém fungoval mnohem lépe než dřív. V tomto ohledu tedy stát fungoval, jak se od něho dá čekat a zdá se dokonce, že se osvědčilo i to, co bývá předmětem kritiky, totiž krajský systém samosprávy. Hejtmani byli na svých místech a zřejmě organizovali činnosti lépe, než by to stát dělal centrálně přes starosty nebo okresy. Domněnku ale potvrdí nebo vyvrátí až seriózní analýza, snad se jí dočkáme.

Z pozornosti by ale neměly uniknout dva jevy. Jednak je to hazardérství, jednak nekázeň. Zase lidé zbytečně riskovali životy a nechali se zachraňovat, jiní zase odmítali evakuaci se stejným výsledkem jako hazard. Je na zvážení, zda nepřijmout zákony, jaké mají jinde: hazarduj, ale záchranu plať z vlastní kapsy. Odmítej evakuaci, ale poznáš, kolik stojí výlet vrtulníkem ze střechy zatopeného domu.

Do centra pozornosti se ale v kritických dnech a hodinách dostal ještě jiný problém. Mohla by ochránit Krnov a Opavu. Příklad za mnohé: tahanice o přehradu v Nových Heřminovech trvají sedmadvacet let. Zde na Neviditelném psu máme svědectví o podobné situaci v Českých Budějovicích, jak ji popsal Zdeněk Lanz. Opět jsme svědky doslova řádění aktivistů, kteří jsou schopni takzvanou blanketní stížností odsouvat prospěšná díla do nekonečna, ať jde o silniční komunikace nebo protipovodňové stavby. A to cituji jen jednu z pomůcek jejich sabotérské činnosti. Opírají se o zákony, jsou v tom mistry. Zákony jsou ale lidské dílo, máme demokratické procesy, jak je měnit, když nefungují správně. Najde se zákonodárný sbor, který by v této věci něco pozitivního udělal? Nejdřív by se musela najít politická síla, ochotná se v této věci angažovat. To ovšem vyžaduje větší odvahu, než jakou mají hazardéři skákající šipky do rozvodněných řek.

Pro změnu Gari

Není to dlouho co jsem se tu svěřoval se starostmi kolem Nory, měla oteklou hubu, oko jak škvírku. To už je pryč a naše starucha se zase fit. O nové se postarala Gari, přesněji řečeno čokl, který na ni vylít. Byla z toho psí tahanice. Doma jsme Gari ohledávali, žádné stopy nenašli. Ale v noci to vypadalo, že má Gari horečku a ráno nechtěla vstát z pelechu.
Vydělala na tom – jako snídani dostala maso z ohřáté konzervy. Ale už dopoledne měla jak se patří studený psí čumák a odpoledne už Nora i Gari běhaly po zahradě a soutěžily, kdo bude větší magor.
V tomto ohledu je těžké dělat rozhodčího.