První novoroční projev prezidenta Pavla
Prezidentský projev je terč ideální pro každého střelce - nelze se do něj netrefit. Celkový dojem - stmelující, ale to je přece úkol hlavy státu a je to tedy naprosto v pořádku. První ohlasy odpovídají politickému zařazení toho kterého ohlasitele, z opoziční a protestní strany je označován za provládní, mainstream ho chválí jako státnický. Taky jsem si hned za čerstva rýpnul na Twitteru do zmínky o nutnosti přijetí eura, protože nejsem eurofederalista. Nicméně projev stojí za pokus o nestranné posouzení.

Od Zemanových projevů se lišil absolutně ve všem, chvála bohu, nejen v tom, že ho natáčeli na nádvoří a v jednu chvíli jsme uslyšeli svatovítské zvonění. „Nemůžeme si nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy," to je jedno z hlavních poselství. Pronesl ho v době, kdy je sakra hodně málo důvodů k radosti ze života, však taky se hned v úvodu zmínil o tragédii z předvánočního času. Ale už v této souvislosti varoval před hledáním viníku – ten je jenom jeden, upozornil výrazně. Lze zákony zlepšovat, ale „nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody". V současné době je to krajně důležitý apel.

Hodnotil pak činnost vlády. Ocenil její soudržnost a tu nemohou popřít ani její zásadní kritici. Velmi správně ji sám kritizoval za to, že nedokáže vysvětlovat opatření a reformní kroky. K tomu mohu dodat jen to, že vláda své kroky vysvětlovat ani nemůže, protože jsou tak složitá a opatrnická za hranou pochopitelnosti, že se vysvětlit nedají. Takový postřeh, i kdyby ho prezident sdílel, ovšem věru nepatří do prezidentského projevu. Dalším tématem byly volby, jež nás čekají v roce 2024. V této souvislosti apeloval – velmi správně – na to, abychom zvažovali navrhovaná řešení, „jestli jsou za nimi realistické plány a ověřitelné výsledky. Jestli umějí najít kompromisy a přinést vizi, anebo jen rozdělují, straší a obviňují." Je to správná charakteristika, s tou poznámkou na okraj, že míří na všechny azimuty. O realističnosti a ověřitelnosti projektů v Geeen Deal je možno mít vážné pochybnosti. Ale to ať si každý přebere pro sebe každý sám, jen obecné doporučení na realistický přístup je úkol prezidenta. Z obecnosti vybovič doporučením přijmout kroky k přijetí eura. V této věci se jednoznačně politicky angažuje, vybočuje z role nestrannosti. Přitom ekonomika opravdu nespadá do sféry jeho odbornosti a teze že „společná měna je logickou budoucností“ nepříjemně připomíná teze VUMLu o nezvratnosti historického vývoje. Následující blok projevu věnoval mladé generaci a konstatoval různost generačního přístupu. I to je nepopiratelný fakt, nicméně se vyvaroval podbízivému přístupu, adoraci „mladých“. Kéž by jeho příklad táhl.

V závěru vybízel k lepší náladě. K pozvednutí obočí ale vybízí krátká pasáž, v níž se prezident vymezil ke stylu práce úřadu svého předchůdce. Většina z nás občanů to nedokáže z vlastní zkušenosti posoudit, ale to, co se o Pavlově kanceláři dozvídáme z médií, spíš vede k poznámce typu „jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou". Prý na zlepšení pracuje. Tak si přejme, aby se mu to viditelněji dařilo. V závěru se zmínil o své rodině a jmenovitě o své ženě Evě: ano, žijeme v době, kdy je pozitivní zmínka o rodině projev politické odvahy. V poslední větě popřál zdraví, štěstí a velkou dávku dobré vůle.

Stmelující projev funguje na lidi ochotné se stmelit, a taková ochota vyžaduje opravdu velkou dávku dobré vůle. Nedělejme si iluse, že jí naše společnost oplývá a už vůbec ne, že i tucet projevů tak vstřícných jako byl ten prezidentův ji do nás napumpuje. Ale aspoň nerozdmychává nevůli a už to si zaslouží vysoké ocenění.

Hodiny útrap

Nebylo to nic neočekávaného, Nora se rachejtlí totálně bojí. Přes den to jakž takž šlo. Občas to prásklo, nic moc se nedělo. Při večerním návratu jsme ale viděli docela velký ohňostroj skrz stromy prořídlého lesa Cíp. Šlo do tuhého, ale opravdu tuhé to začalo večer a naprosto totálně tuhé od půl dvanácté – a trvalo to hodinu.

Pes byl pološílený hrůzou, skoro se dusil, lapal po dechu, tlamu si div neroztrhl. Jak už je to u nás zavedené, uklidňujme psa v sedě na kanapi u televize. Děláme legrácky na téma, že si příště pustíme válečný film, ale ani Pád Berlína by zvukově nepřeválcoval to, co se dělo za našimi okny.
Ještě štěstí, že nebydlíme v Dubaji. Tam odpálili 38 tun pyrotechniky. To bylo tóčo, vřísknul by Hurvínek!