Představení v začarovaném kruhu

Včera jsem si všímal nápadného jevu v naší politice, že totiž svým schopnostem neúměrně vysokou váhu získávají politické osobnosti, schopné zaujmout a pobavit publikum. Jako příklad jsem uvedl Kateřinu Konečnou a Filipa Turka. Oba jsou v určitých kruzích populární. Skupiny příznivců jsou natolik početné, že pravděpodobně zasáhnou do nadcházejících voleb, přestože za sebou nemají žádnou politickou sílu, uskutečnitelný program a hlavně – koho nasadit do vládních funkcí, kdyby se stalo (stát se může všechno), že se jeden nebo druhý nebo dokonce oba subjekty dostanou do vlády.

Nicméně zábavnost Konečné a Turka dohromady nevyváží výkon Andreje Babiše. Ten je ve zcela jiné kategorii a měřit se s ním může jenom Miloš Zeman. Babiš není řečník, dokonce mluví s legračním akcentem a jeho výroky nezřídka postrádají jakýkoli smysl. Karikováním jeho projevů se živí kabaretní imitátoři. Zparchantělá čeština je součástí image. Není řečník, je to komunikátor. Dovede s určitým typem lidí navázat kontakt, tedy komunikovat. V dlouhodobém pohledu vidíme, že je to každý třetí volič u nás. Podobného výkonu dosáhl opravdu jen Miloš Zeman a krátkodobě i Karel Schwarzenberg, také výsostně zábavný politik s nestandardním slovníkem i pramálo ryzí českou výslovností.

Že by tedy další klaun na scéně?

Opět srovnejme jeho pozici s jinými. Na rozdíl od Konečné a Turka za Babišem stojí seriózní politické těleso. Jsou v něm lidé s bohatými zkušenostmi z vládní, krajské i lokální exekutivy. Má zálohu v politickém dorostu. V opozici sestavilo „lepší vládu" a tajemně naznačuje, že má recepty na řešení neduhů společnosti a vytasí se s nimi hned po volebním vítězství. Což je zásadní rozdíl oproti „demokratické opozici" Petra Fialy, která po zázračném vítězství poté, co pánbůh nebyl doma, vešla do vlády s prázdnýma rukama (a takto z ní opět odejde).

Ono to ale má druhou stránku.

Tohle schopné a zkušené těleso by roztálo jako sněhulák na sluníčku, kdyby blábolícího, bezideového, zmatkářského , bezcharakterního šaška Andreje Babiše vzal čert. Nezmizelo by, jistě ne hned. Přežilo by majitelův pád, ale fatálně by oslabilo. Uvádět procenta je střílení od boku, odhadoval bych to tak ale na dvouciferný výsledek pod dvacet procent s ohledem na velkou popularitu a výkon Karla Havlíčka a Aleny Schillerové (dalšího baviče na scéně).

Touto hypotetickou situací se můžeme kochat, praktického významu takové úvahy nemají žádné.

Leda snad přece jen jeden význam.

Jde o koaliční potenciál. Všimněte si, že hlavní (v podstatě jediná, po chabém vládním výkonu) zbraň Petra Fialy je „antibabiš". Coby obchodník se strachem ale varuje adresně před Andrejem Babišem, nikoli před ANO. Jeho politika s níž vstoupí do voleb není „anti-ANO". Soupeřem české liberální demokracie je šašek Andrej Babiš a jeho kohout Silver.

Co by se stalo, kdyby Babiš opravdu z politiky odešel?

ANO by se smrsklo, pokud jde o podporu voličů, ale taky by se rozpadlo SPOLU. Najednou by tu byla jiná hra. Na Hradě se Havlíček se Schillerovou za ANO snadno dohodli o penzijní reformě, dokud Silver nezakokrhal…

Najednou by bylo všechno jinak. Nebylo by to lepší…?

Zanechme snění. Šašci na scéně jsou, ovládají ji a tuto grotesku musíme dohrát až do jejího smutného konce.

Náledí

U nás žádné drama. Ono to nikdy není drama, dokud se nenabouráte anebo neuklouznete a nerozbijete si hubu. I dnes ráno jsem šel s pejsky na obvyklý okruh. Náledí se projevovalo zapeklitě: pořád nic a najednou – úplně nevypočitatelně – ledová klouzačka. Bez logiky. Řekli byste, že ledovka zůstane ve stínu a tam, kam svítí sluníčko, led roztaje. Není to tak. Nejhorší úsek je v lese od místa, kde říkáme U dubu k oplocence, pak kilometr nic a zase cesta v osadě Hůrkovo pole je ukrutná a na jednom místě se nedá obejít lesem, musím ručkovat přes větve keřů u ledové cesty.

Pejskové? Běhají, jako by měli mačky na tlapkách a ještě na mě divně koukají, proč tak divně chodím.