S Babišem je to složitější. Jeho cílem je nadpoloviční většina exkluzivně pro hnutí ANO, která by mu dala možnost vládnout bez tahanic s koaličními partnery. Zatím žádný výzkum nenaznačil, že by toho mohl dosáhnout. Dosavadní trend jeho preferencí byl aspoň vzestupný. Křivka vposledku klesá, ze 37 na 32 je docela slušný sešup. ANO stále zůstává nejsilnější hráč a vede nad SPOLU o parník, ale nadpoloviční většina mizí za obzorem reality.

Co s takovým vítězstvím?

Babiš už koaloval. Bylo to se slušnými lidovci a tehdy ještě rozumnými Sobotkovými socdemáky. Teď by měl k dispozici jiný výběr. Ať si kdo myslí o SPD a Motoristech a Stačilo! cokoli, žádná z nich nenabízí obecně známé a důvěryhodné osobnosti s vládní zkušeností. O to hůř, že jak SPD tak i Stačilo! jsou dnes slepenec stran tak okrajových, že jen matadoři formátu Jindřicha Šídla by je dokázali z hlavy vyjmenovat všechny. V tomto smyslu hrozí slovenský scénář: ne snad, že by se politické kormidlo nutně muselo otočit a příď že by zamířila k východu. Hrozí nebezpečí, že by místo vlády, které vytýkáme nekompetenci, nastoupila ještě méně kompetentní skvadra. Grafy ukazují sedm subjektů, které by měly své lidi v parlamentě. Ve skutečnosti by jich ale bylo mnohem víc, musíte připočítat tři další k SPD, dvě SPOLU a dvě ke STAČILO!, dohromady čtrnáct a to je hrubý odhad bez znalosti kandidátek a hlavně – výsledků po kroužkování. Hovořit v této souvislosti o chaosu není přemrštěné.

Paradoxní na tom všem je společná příčina neúspěchu jak Fialy, tak Babiše.

Fiala se rozhodl jet znovu „hodnotovou politiku", přestože i slepý vidí, že lidé chtějí věcnou politiku konkrétních výsledků. Jenže ani Babiš jim nenabízí nic jiného, než „hodnoty", jenom jsou jinak zbarvené, ale taky bez konkrétního obsahu. Prohlašuje, že pomáhá lidem, chce mír a miluje Trumpa. To je hezké, ale my chceme bydlení, školy pro všechny děti, doktory i jinde než v Praze a Brně, silnice a ještě tak deset dalších podobných maličkostí. Hodnotovou politiku jsme si užili dost, takovou i makovou, chceme pro změnu politiku věcnou: takto se dá číst vzkaz občanů politikům, promítnutý do preferencí před podzimními parlamentními volbami.

Už jsem se tu zmiňoval, že jsem zkrátil ranní okruh, protože Norince připadal moc únavný. Po dvou třetinách přišla a třela se mi tváří o nohu a to vždycky znamená, abych pro ni udělal něco užitečného: aby nepršelo, abychom byli už doma… to byl ten případ.

Takže teď chodíme na kratší okruh. V sobotu jsme s Ljubou a oběma pejsky byli na výletě a vzali jsme docela velký okruh. Nic zdrcujícího, dálkoplazi by se nám posmívali, ale rozhodně byl dvakrát delší než ten původní ranní, který připadl Noře dlouhý.
A Nora? Šmejdila vlevo, šmejdila vpravo, lezla tam, kde byla příležitost spadnout, jen přes lávky přes potok se nechala přenášet. Takže prve, že to byla únava?
Asi ne. Asi to byla rutina. Asi ji to nebavilo.