Kdo nevolí, volí… koho?
Jeden z nejsilnějších předvolebních sloganů prvních svobodných voleb po Listopadu zněl: KDO NEVOLÍ, VOLÍ KOMUNISTY. Uplynulo pětatřicet let. Komunisté ve sněmovně nejsou a jako politická strana se skrývají jak brouci pod placatým kamenem Stačilo!. No a vida, historický slogan má znovu svoji platnost. Volby podle všech očekávání vyhraje ANO Andreje Babiše: dnes je to tak, že naději na politický úspěch má jen někdo s pořádně prořízlou hubou. Babiš ji má. Kateřina Konečná ji má. Mimochodem, také Ivan Bartoš ji má a všimněte si, že ho Piráti vytáhli a nastrčili před sebe a na veřejnosti vystupuje přinejmenším stejně často, jako hrobník města Prahy Zdeněk Hřib. Na prořízlou hubu sází i Vít Rakušan. Petr Fiala se sice snaží, ale prořízlost huby se nedá naučit, buď ji máte nebo nemáte a Fiala ji nemá.

Deziluze z jím vedené vlády je ohromná, s premiérem a jeho vládou je spokojeno jen 17 % občanů. Však taky vláda dělá všechno pro zhoršení své reputace. Zítra se pokusí na sílu protlačit parlamentem nesmyslně navržený zákon o veřejnoprávních médiích: ten jí ještě víc sníží podporu a navíc dá příští rok příležitost (pravděpodobně) vítěznému Babišovi zničit veřejnoprávní média, zavedené, oblíbené a fungující kulturní instituce. Užaslá veřejnost ve stejnou dobu sleduje ministryni obrany Janu Černochovou, jak ve spolupráci s Babišem a Okamurou podlamuje důvěru v armádu tím že sabotuje dodávky materiálu na Ukrajinu, aniž by se premiér pokusil ji zarazit.

Není divu, že často slýcháme, že občané nepůjdou k volbám, zvláště pak někdejší voliči trojkoalice. SPOLU je pro ně nevolitelná a ANO ani nikoho jiného volit nechtějí, takže k volbám nepůjdou. To je voda na mlýn zmíněné Kateřiny Konečné, ječící své gottwaldovská hesla krytá firmou Stačilo! . Protože její partajní struktura je slabá a kdo ví, jak je to s financováním (ani sami komunisté si na státní podporu vzhledem k výsledkům moc nesáhli), všechno stojí a padá s osobou Konečné, jenže volby se pořádají v po krajích. To je ale hypotetická úvaha, reálná jen v tom smyslu, že rezignující voliči SPOLU pochopitelně posílí všechny ostatní, co k volbám půjdou.

Zboří se svět?

Kdo nepůjde k volbám, jistě přihraje ANO bohatší výhru a možná i tu Konečnou do parlamentu dostane. Nečeká nás dobré období, ať už vyhraje kdokoli. Dva nejdůležitější státy Evropy jsou v politické krizi, Unie je nadále vedena fanatiky slepými k realitě. Babiš se sice kasá, že „zruší Green Deal", ale bez ohledu na to, že ho sám schválil, musí vědět, že břemeno související s implementací nereálných rozhodnutí bude doslova nucen v čele vlády převzít, anebo čelit represím a finančním sankcím. Jím slibovaná revoluce by měla za následek obří pokuty a ty by dopadly na české hospodářství, které stejně bude skomírat, protože Green Deal povede ke zdražení všeho. Jak tedy nová vláda dopadne, o tom si budeme povídat na náměstích našich měst, až budou plná protestujících lidí, rozhněvaných z toho, co nás velmi pravděpodobně čeká.

Je bílo, to se mi líbí

Je k tomu dost důvodů, proč se mi líbí sníh. Ano, vzpomínky na dětství (jó, tenkrát byly pořádné zimy, pořád sníh), na Josefa Ladu, to všechno hraje roli. Podstatný je ale kontrast: pejskové mají červené kabátky a jsou pořádně vidět, když se někde metelí a něco zkoumají.

Všechno má stinnou stránku a tak i kabátky. Jsou opatřeny límcem a dovedete si představit, co všechno takový límec na sebe nachytá, když Gari v kabátku vlítne do křoví.

Což se stane patnáctkrát za dobu procházky. Ale zase je dobře vidět. Tak to má být, rovnováha výhod a nevýhod, líbí se mi uměřený svět.