Povinná vojenská služba, ano či ne
Jsme na začátku dlouhých debat s nejasným výhledem, jak dopadnou. Hned zkraje je dobře upozornit, že debatu nevyvolal generál Karel Řehka, ale ruský prezident Vladimír Putin zahájením války v Evropě. Před válkou nebyla ta debata aktuální.

Takže znovu, vojna ano nebo ne.
Patřím ke generaci, která vojnu zažila, prezenční základní službu plus opakovaná cvičení po odchodu do civilu. Shrnu svoji zkušenost z té doby: neproduktivní nesmysl, úmorná buzerace s jediným cílem, nechat se nahnat na frontu jako ovce. Stát měl pro případ války k dispozici patnáct divizí, tedy na 300 tisíc mužů. Obnovit tento systém je stejně nemožný jako nežádoucí a zjevně o tom nikdo nemůže seriózně uvažovat.

Na druhou stranu je jasné, že naše současná profesionální armáda byla stavěna – v danou dobu správně – jako alianční těleso s expedičním posláním řešit zadání za hranicemi země plus s úkolem zasahovat při mimořádných událostech uvnitř státu. Oba úkoly plnila velmi dobře a získala si jako instituce velkou vážnost veřejnosti.

Na útok toho typu, jaký Rusko zahájilo proti svému sousedu je možná připravená armáda polská (tvrdí se to o ní), o armádách jiných států lze mít vážné pochybnosti. Pokud jde o schopnost naší aktuální armády ubránit teritorium, pochybují o ní i vysoké politické a vojenské autority. Bezprostřední útok nehrozí, ale pro budoucnost ho nelze vyloučit.

Z toho nutně plyne, že s výrazným posílením obrany je nutné počítat už pro nejbližší budoucnost s perspektivou dalšího rozšiřování v budoucnu.

K tomu úkolu je třeba přistupovat s vědomím potřeb a možností. Závažný faktor je ztráta kontinuity. Zrušením povinné vojenské služby se vytratilo generační vědomí, že muži jdou na vojnu. Každý chlapec věděl, že na něho přijde řada a už jako jinoch se z něho stal branec. Toto dnes neplatí a je těžké si představit, jak by se to dalo znovu nastartovat. Něco se s tím ale udělat musí, pokud hrozba potrvá a zatím nejsou vyhlídky na to, že by měla pominout (i kdyby pominula, nedůvěra je zaseta a je nemožné se jí zbavit).

Právě o tom, co se musí udělat, budou teď ty debaty u nás i v ostatních zemích, které podobně jako Česko spoléhaly na to, že mír je trvalý, protože válka nemá žádný rozumný důvod a obranyschopnost odložily na vedlejší kolej.

Vojenský výcvik musí získat prestiž, musí být atraktivní a musí přinést výhody. Mladí muži a mladé ženy musí chtít se podrobit výcviku – přičemž důraz bude kladen nejen na fyzickou odolnost, jako na technické vlastnosti. Cesta asi půjde přes krátkodobější intenzivní výcvik ke speciálním činnostem. Už za mých časů byl „řidičák zadarmo" výrazné lákadlo pro brance, aby se hlásili jako řidiči. Zvýšení fyzické zdatnosti by mohlo být vedlejší benefit takto pojaté vojenské služby s dlouhodobým pozitivním efektem. Že je žádoucí, o tom se snad diskutovat nedá...

Padla

Obvykle pracuju do pozdního večera. V osm večer Gari opouští svoje stanoviště na kanapi za mými zády a jde si lehnout na pelech v ložnici. Pokračuju sám, kousek od nohou mi leží na pracovním pelíšku Nora.
Kolem půl desáté Nora vstane a strčí do mě čumákem. Znamená to: končí mi směna, dej mě vyčůrat a jdu spát. Pak se odebere na pelech v ložnici a odpočívá po celodenní dřině na pelechu v mé pracovně.
Namítat nemůžu. I psi mají svá práva a pracovní dobu nemůžu natahovat jako gumu.