Prezident Petr Pavel udělil medaili Za hrdinství Karlu Kučerovi, který padl u Bachmutu jako člen Třetího pěšího praporu Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny.. Odešel na Ukrajinu bez souhlasu tehdejšího prezidenta Zemana a kvůli službě v cizí armádě ho stíhala policie. Patřím k těm, kteří k hrdinovi chovají hlubokou úctu a vděk. Jak je ale vidno, jsou i jiné názory. Pojďme o tom diskutovat, zde je můj pohled. Podle mě, nebýt lidí jako je Karel Kučera a – bohužel – desetitisíců ukrajinských vojáků a vojákyň, Rusko by dnes stálo na hranici se Slovenskem. Česko by na tom bylo stejně jako teď, tedy figurovalo by na seznamu zemí Ruskem označeným za nepřátelské. Spoléhalo by se na členství v NATO, což v praxi znamená doufat, že kdyby „se něco stalo", tak by američtí vojáci sbalili plnou polní a přiletěli Evropu zachraňovat, jako to udělali v předchozích dvou světových válkách. Pokud jde o mě, nevěřím, že by to šlo hladce. Ostatně ani v těch předchozích válkách to nebylo jako houska na krámě. Jsme v pásmu mocenského zájmu Ruska a kdyby se ukrajinská obrana zhroutila, nebezpečí by prudce vzrostlo a jak jsem přesvědčen, ochota „Západu" tahat za „nové země" kaštany z ohně by stejně prudce klesla. Je v našem zájmu, že se Ukrajina drží a buďme vděční každému, kdo jí pomáhá, jakkoli, i tím vkladem nejvyšším a to je vklad života. Setkáváme se s ironickými poznámkami na téma Afghánistánu a naší role v boji s islamismem. To, že tam naši vojáci bojovali za Prahu, je ale pravda. Česko dalo najevo solidaritu, nasadilo prostředky i vojáky. Nesedělo v koutě. Bylo tam, kde se bojuje. Není to záruka, že nám někdo pomůže, kdyby se náhodou mělo bojovat u nás. Ale rozhodně to přispělo k vyšší pravděpodobnosti, že „někdo" bude mít zájem se na naší obraně podílet. Žijeme v krajně nebezpečném světě. Sedíme na větvi, kterou si sami pod zadkem řežeme za nadšených pokrokových výkřiků. Ekonomicky vadneme, vnitřní bezpečnost Západu klesá, válka na východním okraji Evropy se nevyvíjí dobře. Je to pravá chvíle pro to, abychom mudrovali, jestli si Karel Kučera zaslouží medaili za hrdinství? On nežvanil. On šel, bojoval a položil život. Díky mu za to. Kolikrát Gari podlezla pásku elektrického ohradníku a šla očuchávat koňskou pastvinu? Říkal jsem jí, nelez tam, dostaneš prdu. Dostala prdu.
|