![]()
![]() Velmi dočasné vítězství. Protestující si postavili nový stan šikmo přes ulici. Hra na kočku a myš pokračuje. Můžeme na to vše mít tisíc a jeden názor. Můžeme se i pohádat. Jedno mi ale připadá těžko zpochybnitelné. V diktatuře by žádný stan na chodníku nestál. V roce 2008 jsem byl v Pekingu, v tlačenici turistů dychtivých přejít most vedoucí do Zakázaného města. Najednou se tam vyskytla Ujrgurka v typickém oblečení, cosi vykřikla, vyhodila do vzduchu pár letáků. Dav se zavlnil a žena zmizela. Nekonaly se petice. Nedostane Nobelovu cenu. Že by postavila stan a pekingský magistrát a místní policie by se s ní dohadovaly? K smíchu. Tohle je dobře mít na paměti, až uvidíme nový slum, ten určitě kolem modrého stanu vznikne. Ale i když uvidíme přilepence na vozovce. Zdrží nás. Naštvou nás. Ale režim, který nedovolí postavit stan na chodníku nebo se přilepit k vozovce, ten by nás štval mnohem víc. Vím to. Žil jsem v něm pětačtyřicet let.
Když něco dělám dílenského nebo zahradního, Nora vždycky asistuje. Nejinak i dnes. Asistovala. Pak odešla, protože jsem nadával: ještě v životě jsem neviděl tak imbecilní návod. Já, veterán skládání nábytku z IKEA! Těsně před finálem jsem zjistil, že mi chybí jedna součástka. Nebudu to natahovat, jen řeknu, že jsem hledal a hledal a nenašel jiné vysvětlení, než že součástku Nora sežrala.
|