Otřes ve Francii i mimo ni
Francouzská justice poslala favorizovanou kandidátku na úřad prezidenta Marine Le Penovou do domácího vězení a zbavila ji možnosti kandidovat. Psal jsem zde o tom včera. Bezprostředně po rozsudku byly zveřejněny první ohlasy, nesouhlas u nás vyjádřili Andrej Babiš (ANO) a Petr Macinka (Motoristé). To se dalo celkem čekat. Zajímavé je ale ticho z vládních míst. Mlčí prezident republiky, názor nedal najevo předseda vlády, od ministra zahraničí to ani nečekáme. Souhlasí? Bojí se vyjádřit názor? Nevíme a to je zrovna tak škoda jako chyba.

Na serveru iDnes se k věci vyjádřil respektovaný politolog a přítel Česka Jacques Rupnik. Označil ho za obrovský šok, přičemž připustil, že „vina tam určitě je, to přiznávají i její příznivci". Právě tento zdánlivý detail má velkou důležitost. Vina spočívá v tom, že Le Penová luxovala ve prospěch své strany evropské peníze. Ty jsou monumentálním způsobem luxovány jaksi permanentně. Celá současná evropská politika je zásadně postavena na tomto principu: z „evropských peněz" byly dlouhodobě podporovány nátlakové skupiny zelených aktivistů, aby „pod tlakem veřejnosti" mohl být prosazován zhoubný sociální experiment zvaný Green Deal. Vyšetřování uvázlo v písku, pokud vůbec bylo seriózně zahájeno. Nemusíme ale chodit daleko do Bruselu, kde teď pilně zametají tento skandál pod koberec. Český ministr spravedlnosti Pavel Blažek si myslí, že soudci se bojí soudit kauzu Dozimetr. Nebudu spekulovat, zdali by do nich vjel život, kdyby se Dozimetr týkal ANO nebo nedejbože SPD. Netýká se ani ANO, ani SPD, ale STAN, tečka. V těchto případech je třeba odlišovat dva pojmy, totiž skutkovou podstatu a politickou vůli. Ve vyšetřování odklonu evropských peněz zelenému fanatismu politická vůle chybí, v případě Marine Le Pen jí bylo dost.

Francie ale není Rusko, kde Alexej Navalný místo k volbám šel do vězení a bohužel následně na smrt kvůli údajné zpronevěře finančních prostředků francouzské kosmetické firmy. Nechci to srovnávat, ale málo platné, vzpomínce se bránit nedá. Prezidentské volby mají být ve Francii v roce 2027, do té doby se může mnoho stát (elegantní by bylo, kdyby dal Macron Le Penové milost…). Onen obrovský šok, jak to označil pan Rupnik, zasáhl celou Evropu. Bohužel, povzbudil hlavně nesystémové skupiny ke zpochybňování principů demokratického systému a vlády práva. Lepší dárek tihle proponenti „lepší demokracie" nemohli dostat.

Odmítnutý pomocník

Nora mi vždycky chce pomáhat, jakmile něco dělám a protože pořád něco dělám, je v jednom kole. Už v neděli asistovala u mého prvního pokusu sekat trávu a dnes se vyhrnula z domu, jakmile jsem na chodník roztáhl plachtu, abych naložil větve. Ljuba zakracovala náš živý plot. Pomoc spočívá v hamtání po plachtě, dodám jen pro upřesnění.

Pomoc zasluhuje odměnu – tedy jízdu autem. Jenže, Noro, mám sklopená sedadla, se mnou nemůžeš…

Naložil jsem větve a zklamaného psa zahnal domů. Odcházel znechucen.
Člověk pes se dře a kouska uznání se nedočká, četl jsem z křivky jejího nahrbení zad.