Sundejte čepici, ale nezahazujte ji
Pokud uvidíte fotku Andreje Babiše s trumpovskou červenou čepicí na hlavě, bude pořízena buď za Trumpova prvního období v Bílém domě 2016-2020, kdy dokonce Babiš Bílý dům navštívil a věnoval prezidentovi pěkně zdobenou pistoli čezetu. Po útoku na Kapitol čepici uklidil do skříně a vytáhl ji až během kampaně 2024, aby jí vítězně mával po listopadových volbách. Teď už je čepka znovu na poličce, protože vyhlášená cla jsou podle něho „úplně šílená" a jsou důkazem, že Trump ekonomice nerozumí. Bývala taková hračka – domeček na předvídání počasí, panáček vylezl nebo zalezl. Dal by se modifikovat velmi prostě, stačilo by panáčkovi přimalovat červenou čepici.

Andrej Babiš v tom není sám. Spousta lidí, včetně autora těchto řádků, si ve větší či menší intenzitě přála Trumpovo vítězství. Už byla neúnosná situace, kdy nejsilnější mocnost světa byla v rukou starého muže schopného pracovat jen tři hodiny denně a pletl si dveře za nadšeného potlesku okolí, vládnoucího místo něho. Trump si dveře neplete, zato si plete základní pojmy, jako je partnerství a spojenectví, takže nadbíhá Rusku a NATO se staví zády. Copak ta Amerika nemá někoho, kdo se neplete?

Třeba má, ale zatím je tu Trump. Červenou čepici jsem nenosil nikdy, takže nemám co schovávat. Navíc si nadále myslím, že se dobře ve volbách stalo, už kvůli té lekci, kterou Trump kde komu kolem sebe udílí. Červená čepice teď není z pochopitelných důvodů populární. Nicméně od inaugurace uplynulo teprve dva a půl měsíce a na hodnocení prezidentské éry je fakt hodně brzy. Čepici, pokud je někdo čepicový typ, bych tedy doporučoval schovat kvůli nebezpečí inzultace. Moc dobře si ale pamatuju, jak se před mnoha lety mnozí mí přátelé vztekali na Ronalda Reagana, jaký je to neodpovědný kovboj a jak ty Rusy zbytečně dráždí a šponuje mezinárodní atmosféru: a to jsem se nikdy nestýkal s žádnými bolševiky. Co Trump až doteď provedl? Zatím nás donutil vážně se zabývat obranou. Protože to není možné dělat souběžně se sebevražednými experimenty Green Dealu, vidím v tom jednu z cest, jak ten nesmysl postupně dotlačit do mezí rozumného přístupu k realitě. A to by bylo dobře, ne? Co se týká cel, mému laickému oku se to jeví tak idiotské, že při tom nemůže zůstat jako při konečném stavu. Něco se musí stát – a to je lepší než když se neděje nic, jak se to (ne)dělo dřív. Což by taky bylo dobré.

Takže znovu, nejsme v ideální sezóně pro červené čepice, ale do popelnice bych je neházel.

Choďte vpravo

Nora samozřejmě zná rozdíl vlevo – vpravo. Chodí se u levé nohy. Pět let už ji nosím – od operace páteře – do schodů. Beru ji tak, že ji mám na pravém boku, prostě – zvykl jsem si na to. Ona se vždycky staví k levému boku, takže ji musím přesunout. Už pět let.

Gari a Nora mají pelech u naší postele z Ljubiny strany, Nora u hlavy, Gari u nohou. Garinčin pelech je umístěný tak, aby ho mohla Nora obejít… zprava. Včera byl ale položený tak, že ulička se udělala vlevo od pelechu.
Nora odmítla projít. Kolem pelechu se chodí vpravo.