Neviditelný pes přeje pěkné svátky
Letos by se měly Velikonoce vydařit, přinejmenším co se počasí týče. Na sobotu se předpovídá plné sluníčko, pak polojasno a sprchnout by mělo až v pondělí večer, přinejmenším u nás ve Zvoli. Tak tedy vám přeji pohodu v duši.

Kdo by se chtěl rozčilovat, taky má příležitost. Jsou narejsována hned dvě hřiště. Jedno je klasické a opakuje se rok co rok, při přechodu ze zimního na letní čas (už ta označení budí u mnohých hněv, jakýpak zimní čas, je to středoevropský čas a letní čas je zrůdný vejmysl a buzerace) a pak zase na podzim, kdy se letní čas překlopí do zimního (středoevropského, čili je to návrat k normálu). Kdo se tedy chce hádat, má pole otevřené.

Druhé střetnutí se odehrává kolem zavírání obchodů o svátcích. Bojují zavírači a nezavírači, někdo hájí právo na volno pracujícího lidu, jiný volá po svobodě podnikání. I tady můžete bojovat do zcepenění, přinejmenším na sociálních sítích.

Jaká je moje pozice? Mě štve, že po pětatřiceti letech nového režimu jedu vlakem z Prahy do Brna tři hodiny a že je draho a nejsou byty a asi dalších osmdesát šest věcí. Pokud jde o čas, na mobilu se mi přenastaví sám. A na svátky jsem část nakoupil já ve čtvrtek a co jsem zapomněl, žena Ljuba dokoupila na Rohlíku. Takže máme perspektivu pohodových Velikonoc, jaké přeji i vám.

Ohrnuté ucho v počtu dvou

Gari má veselou povahu a chování velmi ležérní. Svůj pozitivní vztah ke světu signalizuje mimo jiné i elegantně ohrnutým uchem. Zvesela vstává z pelechu a vida, ucho má naruby. Někdy jí zůstane ohrnuté, ani když otřepe hlavou tím typicky psí, způsobem, který by člověku vyvolal odkrvení mozku a mdlobu. Pejskovi nevadí, zjevně ho těší a Gari pak vypadá ležérně jako máme v představách veselou Pařížanku s baretem na stranu.

Dnes měla obě ušiska ohrnutá. Jak se jí to podařilo nevím, hlavu si z toho nedělala.
S ničím by si ji nedělá, proč by měla začít u ohrnutých uší?