Letos v květnu přeložili plukovníka Otakara Foltýna z vojenské kanceláře prezidenta republiky na půl roku na úřad vlády do funkce strategické komunikace. Lhůta vypršela, přeložení mu prodloužili na dalších šest měsíců. Bojovníci za svobodu slova budou mít půl roku čem si třepit pysk. „Odkud se vzal a tu se vzal“ Mgr.Otakar Foltýn, vrchní bijec dezinformací a Fialův cenzor…, vyskočí na nás v googlu když si zadáme požadavek „cenzor Foltýn", plus nespočet podobných sentencí. Bezpochyby to bude pokračovat. Přitom naše bojovníky za svobodu slova nechává chladným zásadní posun funkce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Z původního distributora vysílacích pásem (distribuce našeho „přírodního bohatství", tak vznešeně se tomu říkalo) se vyklubal standardní cenzurní úřad, srovnatelný s Českým úřadem pro tisk a informace ČÚTI Husákova režimu. Ty tendence měl už dříve, tiskem proběhly iniciativy, kupříkladu kdy Rada hnala Českou televizi za odvysílání nevhodného názoru diváka. Orgán bez logického oprávnění existence hledal své místo na slunci. Velkou vzpruhu dostala v roce 2009 dík evropské směrnici o audiovizuálních službách. Ministerstvo kultury vypracovalo návrh zákona, avšak tehdejší vláda premiéra Jana Fischera návrh odmítla. Míra toho dohledu se i s předpokládaný vývoj v té o oblasti v rozsahu digitalizace, rozšiřování internetových služeb zdála přílišná, řekl k tomu Fischer na tiskovce. Navíc Rada nárokoval rozšíření aparátu. Předpokládalo se, že Rada bude kontrolovat padesátku internetových platforem a chtěla na to osm zaměstnanců a navýšení rozpočtu pět milionů. I to byl důvod, proč Fischerova vláda návrh zamázla. Zlaté časy, kdy vláda pokládala pět milionů za důvod k přemýšlení! A je to jen patnáct let dozadu. Doba se změnila. Klasická média postupně ztrácejí z mnoha důvodů vliv, ať tištěná nebo vysílaná. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA navzdory soustředěné, namnoze lživé a podpásové kampani tradičních médií zafungovalo jako budíček. Tradiční média se většinově drží linie progresivní ideologie Krásných Zelených Zítřků v duchu ESG. Jenže lidi se od nich odvracejí a těžiště veřejného prostoru je venku, mimo dozor. Není divu, že garant Nových Zelených Zítřků, Evropská komise, je znepokojen. Tlačí na členské státy, aby zdokonalily náhubky. Podrobnosti procesu uvádí Filip Rožánek na Lupě. Na první pohled má Komise starost o férovost v oblasti reklamy. Ale evropská legislativa je gumová a pod hlavičku „šíření nenávisti" se schová kde co, až po anekdoty typu „přijde pán k doktorovi". Vysílaná média mají své dozorové orgány, ale jsou natolik silné v kramflecích, že se dovedou ubránit. Na tištěná média si nikdo netroufá, ale jejich dosah je dnes mizivý. Náhubek je třeba nasadit všemu, co se děje na internetu. U nás je to Rada, která k tomu účelu může posloužit. Odtud hrozí nebezpečí, nikoli od plukovníka Foltýna, který se snad zachoval jak slon v porcelánu, ale reálně nikoho necenzuroval a ani cenzurovat nemohl. Těžko se vyvarovat dojmu, že celý ten povyk kolem „obrany svobody slova" je jednostranně zamířen na ochranu a prosazování ruské propagandy. Proti cenzurním nátiskům Rady se komunita musí bránit sama. V této souvislosti jsem tu už několikrát vyjádřil podiv, že v první řadě protestujících nejsou Piráti. Jenže v jejich pojetí svoboda na internetu rovná se kradení filmů, kdežto pronásledování „nevhodných názorů" je nezajímá. Oni nevhodné názory nemají. Oni jsou v čele pokroku, proč by si měli dělat starosti. Sedíme v obýváku, já na křesle, Gari s Norou na svých křesílkách. Čtu si, pejskové dřímou. Venku se mihne stín a na okraj jezírka přistane volavka. Zadívá se na siluety hibernujících ryb v jezírku. Pohnu rukou. Volavka okamžitě odstartuje. Jak velká je paměť ptačího mozku takové volavky? Není radno ji podceňovat. Pokud si pamatuje dobře, nic proti tomu neudělám. Nebudu pořád za oknem, abych včas pohnul rukou. A pejskové? Ti podřimují… pokud nejsou v prudkém pohybu a to by je volavka uviděla už zdaleka. |