Opilá pěst nebo Hanlonova břitva
Bavit se o výstřednostech vládnutí Donalda Trumpa mě nebaví, jenže co s tím, když se o ničem jiném nemluví? Když jsem tak o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si na stařičkou kung-fu filmovou klasiku, na film Mistrův syn z roku 1978. Ano, vystupuje v ní tehdy mladičký Jackie Chan a má dvě pokračování. Je v ní předveden klasický čínský styl bojových umění, takzvaná opilá pěst, sahající do hluboké minulosti až k „osmi opilým nesmrtelným", jistě ale do šaolinského chrámu v sedmém století po Kristu. Princip spočívá v tom, že bojovník se motá jako opilý, jeho pohyby jsou chaotické a tudíž nepředvídatelné, nejedná podle žádného konceptu a jeho strategie se tudíž nedá prokouknout. Protože se motá jako opilec, protivník se tím nechá oklamat, poleví na ostražitosti a nakonec prohraje. Zdánlivý opilec je totiž střízlivý jako rybička a čeká na svoji příležitost.

Jedná Donald Trump podle zásady nevyzpytatelnosti a nepředvídatelnosti?

V tom je ten háček. Podstatný je až výsledek. Jestli se někdo motá nebo nemotá není tak důležité, jako jestli vyhraje. Což se zatím rozhodně neděje, na vítězství nic neukazuje. Pravý opak, zatím to opravdu vypadá jako kapitulace před Putinem tak bohapustá, až se nechce věřit, že by si někdo bezdůvodně lehl na záda a ukázal břicho a odpískal třicet let vítězství ve studené válce. Ale nepředbíhejme událostem, války začínají rychle, urovnávají se pomalu.

Ano, pořád to může být „opilá pěst", i když to zatím vypadá na „opilý hadr". Čekat na výsledek se ale nedá do nekonečně. Doslova „opilou pěst" nám v čele státu předváděl Miloš Zeman deset let, aniž by jeho truchlivé eskapády přinesly ani ten nejmenší pozitivní výsledek. Je tudíž možné, že žádnou „opilou pěst" v pozadí netřeba hledat. Existuje i zásada zvaná Hanlonova břitva", která zní: „nepřisuzuj zlomyslnosti to, co lze dostatečně vysvětlit hloupostí". Stran Zemana už máme jasno, pokud jde o Trumpa, zatím není jisté, zda na něho platí úsudek Roberta J. Hanlona, anebo zda si opravdu vzal vzor po „opilém mistru" Wu Sungovi z dynastie Sung.

Začalo jaro

Víkend byl tak jarní, že se před tím nedaly zavírat oči. Ljuba vyrukovala na zahradu, ostříhala růže, hrabala trávník a vyplela záhonek u jezírka. Gari se uvelebila na lehátku na terase a Nora, ta si šla lehnout do trávy před barák, aby měla dohled nad vchodem.

Já vyrazil na kole, v sobotu i v neděli. V sobotu jsem projel cyklostezku z Lhoty do Okrouhla, je moc krásná, ale pekelně bahenní. Tedy, fakt hodně bahenní. Takže nezbylo než… co? Vytáhnout wapku a kolo pořádně owapkovat.
Což je další neklamný příznak jara.