Když něco dobře funguje
Blíží se konec roku a s ním – pro mě – doba zakoupení dálniční známky. Pořádně ji zdražili, ale teď nebudu rozebírat, kolik český poplatník vysolí za kilometr dálnice ve srovnání s jinými zeměmi. Známku koupím po internetu a dnes konečně mám důvod proč stát pochválit: webová stránka Elektronická dálniční známka funguje skvěle. Už loni jsem ocenil, že mi poslali mail s upozorněním, že mi známka vyprší – a dokonce v tom mailu byl odkaz , na který stačilo kliknout a mohl jsem známku zaplatit. Je tam i služba Ověření platnosti – vyplníte SPZ a ukáže vám to, jestli máte známku nebo nemáte.

A že byly kolem elektronické známky takové tanečky a skandály. Tohle je ukázka, jak to může fungovat. Samozřejmě, že každý e-shop s potravinami nebo potřebami pro kutily je násobně složitější a taky funguje, ale netahejme to sem. Funguje to a kdyby všechno, co stát provozuje, takhle fungovalo, byli bychom takzvaně úplně jinde.

Ještě dodám, že správná adresa je edalnice.cz. Známky totiž nabízejí i jiné weby, ale přirážejí si úplně nestydaté příplatky, takže se nenechte nachytat. Zkuste si zadat do vyhledávače „dálniční známka"… Oficiální edalnice.cz se vám sice ukáže taky, ale kdybyste náhodou chytračili, dostanete se na neofiko weby. Nemívají tam ceník a teprve při placení vám cudně podstrčí přirážku. Takže pozor, nedejte se napálit.

Večerní obřad

Je to klasika – vyčůrat a spát. Nora je celej tatínek,tím chci naznačit, že my, pánové ve věku, jsme častějšími návštěvníky jisté místnosti, než tomu bylo před lety. V tom mě Nora kopíruje. Gari je do té míry opak, že si s Ljubou někdy říkáme, zdali mezi jejími předky nebyl fenek pouštní. Ten, jak známo, čůrá málo – čtu ve wikipedii, že ani nepotřebuje pít, že vodu bere z potravy. Nicméně Gari (abych se vrátil k tématu) se taky večerního obřadu účastní. Vyběhne, přičapne, aby mi udělala radost, markýruje čůrání a pak už upaluje do pelíšku a v něm vydrží až do pozdního rána. Zato s Norou musím ve 3 až ve 4 ven… To je ale jiná kapitola...