Když už jsme na ty traktory štědře přispěli ze svého v dotacích a vysokých cenách potravin, tak si je alespoň budeme moci pořádně prohlédnout, moc pěkně napsal Miroslav Kalousek na svém Twitteru, na okraj invaze zemědělské techniky, chystané na pondělí 19. února. Jenže na druhou stranu je zase pravda, že za loňský rok zisk zemědělského sektoru činil 8,8 miliard oproti 22 miliardám za rok 2022. Šedesátiprocentní pokles už dovede naštvat. Přesto je třeba se ptát, zda je kvůli tomu nutné ochromit provoz hlavního města země a způsobit v něm těžko vyčíslitelné hospodářské škody Dotace nestačí nebo jsou špatně rozdělené? Buď jak buď, jsou to dotace, tento mor neosocialistického hospodářství. Vysoké ceny energií? Ty se ale týkají doslova každého, od stařičkého důchodce schouleného u vlažného radiátoru až po velké průmyslové provozy. Na koho je protest s povahou agrese namířen? Vláda se chová jako ti psi, kteří si lehají na záda ještě dřív než na ně jiný pes zavrčí: uvažuje o zrušení daně na dotace. Navíc organizátoři nemají právo hovořit a jednat za celý zemědělský sektor, velké zemědělské organizace Agrární komora, Zemědělský svaz a Asociace soukromého zemědělství se akce neúčastní, svaly si šetří na čtvrtek, kdy se protesty budou konat na hranicích: občan z toho bude mít zamotanou hlavu a nebude chápat, kdo proti čemu protestuje a kdo s kým táhne za jeden provaz. Navíc se k pondělní akci hlásí ANO a SPD, ale taky Rajchl a spol. Tím pádem se z agroprotestu stává politický protest namířený proti vládě jako takové a jsme po uši v naší současné studené občanské válce. Na obou stranách sice neteče krev, je to studená válka, ale na obou stranách stříkají jedovaté sliny. Koho z čtenářů nedělní protest postihne, má tedy na vybranou, buď spílat těm, kdo traktory poslali, anebo těm, proti komu jedou. Co všichni chtějí je jasné, chtějí prachy a určitě je dostanou. Dvě zajímavosti nakonec. Budeme sledovat, jak statečně se naši reprezentanti budou v Bruselu bít za zmírnění byrokracie – i ta je zařazena mezi důvody, proč se protestuje. Má skepse ve v tomto ohledu veliká. Druhá zajímavost má jaksi širší rozsah faktický i časový: když se teď zemědělci (naši, polští i jinde) brání proti ukrajinskému obilí, co nastane za uherský rok, až vstoupí Ukrajina do Evropské unie? Z tohoto úhlu pohledu platíme těm lidem jejich drahé traktory drahými potravinami, které by mohly být levnější, kdyby se vyráběly jinde. Gari našla na procházce kost a nesla si ji v tlamě. Moc dobře jsem ji hlídal, Gari i tu kost. Za žádnou cenu jsem nechtěl připustit, aby kost skončila u nás v kuchyni, v horším případě v posteli. Zatím jsme se vzdalovali od domova, takže nebezpečí nebylo bezprostřední. Jen jsem si všiml, že se kost jaksi zmenšuje. Potkali jsme pejska. Velmi se o kost zajímal a tady už jsem byl velmi, velmi ve střehu. Naštěstí vše dobře dopadlo, pejsek odběhl. Gari se možná tvářila tak hrozivě, že prchl. Nebo kost už byla tak ožužlaná, že ztratil zájem. |