Síkela v Bruselu na potítku
Zatímco svět sledoval výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech, svíjel se Jozef Síkela na takzvané grilovačce Evropského parlamentu. Tedy, obrazně řečeno, protože ve středu odpoledne už bylo v USA všechno jasné. Síkela aspiruje na post eurokomisaře pro třetí svět, stručně řečeno. Grilování se odbylo bez valného zájmu našich médií, z referátu ČTK se toho moc nedozvíme. Na Twittteru se to snažil sledovat europoslanec Tomáš Zdechovský, ale ani moc toho moc neřekl. Zdá se ale, že Síkelovvo vystoupení nebyl zas tak velký malér a že v postu obecně nezajímavém projde.

Přitom sám post je – užijme bruselský slang – ambiciózní a je to výzva. Migrace je bezesporu jedno z největších nebezpečí ohrožující Evropu. Přitom právě migrace bezprostředně do Síkelova referátu spadá. Ve svěřeném teritoriu, tedy konkrétně v Africe, by měl zastávat evropské zájmy, nikoli tedy české (žádné mimořádné tam stejně nemáme). Čistě laicky a v hrubých obrysech řečeno, věci se mají tak:

Evropa stojí o pracovníky, nikoli o nepracující příjemce sociálních dávek.

Kdyby na konci Síkelova působení by to vypadalo tak, že by v afrických zemích byly náborové kanceláře pro nájem pracovníků za férových podmínek pro obě strany a vnější hranice unie by byly efektivně chráněné proti nájezdům kobylek, Jozef Síkela by měl nárok na bronzový pomník před budovou Evropského parlamentu.

Třeba to tak dopadne. Ani příznivá překvapení nejsou zcela vyloučená.

Smrdíš? Já ne!

Čas od času se stane, že se pejskové vymáchají ve svinstvu. Každý pes to dělá, nemá smysl se nad tím pozastavovat. Když takto upravený pes přijde domů, záleží na míře: je to snesitelné a zmizí to časem, anebo je třeba vléct psa do vany / sprchy a vydrhnout ho šampónem: Na to není žádná norma, to si musí vyřešit každý sám.

No jo, ale v těchto dnech je to jinak. VŠECHNO smrdí, kolem ná jsou pole a hnojivo, zkrátka, má svůj název od hnoje. Pejskové jsou v tom úplně nevinně. Já nesmrdím, pane, hlásí Nora. Je to moje zásluha. Nebylo by něco na zub, třeba piškot?